Portál územního plánování a stavebního řádu KrÚ kraje Vysočina

 Nedá mi to, abych se nevrátil k nedávnému výročí. Dvacátého osmého března uběhlo 420 let od narození Jana Ámose Komenského. Tento veliký myslitel je stále nedoceněný a jeho dílo ve svém rozsahu a hloubce neznámé. Často je vnímán pouze jako „učitel národů“ a přitom zdaleka neznáme celé jeho široké dílo, nevíme, že byl velký humanista a filozof, že se například ve své idealistické snaze napomoci pokroku věnoval i pokusům o sestrojení perpetua mobile.

Ale jeho základní zásluhou jsou díla vedoucí k modernímu pojetí výchovy a vzdělávání. Nejen „škola hrou“, ale rovněž cesta k zodpovědnosti, vlastně jakémusi občanskému postoji – to byly jeho priority.

Kdysi byli prostředníkem cesty k vědomostem jen jiní lidé (učitelé, rodiče) a knihy. Komenský napsal: „Nemilovat knihy znamená nemilovat moudrost. Nemilovat moudrost však znamená stávat se hlupákem.“ Při dnešní nadprodukci knih a existenci dalších cest sdělování informací se šíří do světa i hodně hlouposti a dokonce i lži. Zdaleka se netisknou jen knihy moudré, internetovou sítí se dostává do světa někdy i více nesmyslů a povrchních zpráv než trvalejších slovních hodnot.

Právě proto je role učitelů a rodičů nezastupitelná a potřebná. Kantoři by vedle rodičů měli být lidé, kteří vzbuzují v dětech a mladých lidech touhu po poznání, po vědění i po bystrosti hlavy a dovednosti rukou. Měli by být sítem kvality a morálními autoritami. Měli by svým žákům vštěpovat zásady mravní etiky, dobrého chování i jednání. Každý člověk by měl na své cestě od narození k dospělosti potkat alespoň někoho, kdo by se dotkl jeho srdce a mozku, dokázal v něm vzbudit touhu být vzdělaným dobrým člověkem.

Podmínky pro práci učitelů nejsou v současné době ideální. Odrážejí stav společnosti, z níž pojmy jako je úcta, vzájemný respekt, zodpovědnost rychle vyprchávají. Potom bohužel ve školách často vidíme zlomené osobnosti typu „Ždímáka“ Zdeňka Svěráka z jeho filmu Vratné láhve. V diskusích o kantořině často slyšíme: „…já bych to nemohl dělat, já bych je musel…“ Ale pouze lamentovat nad zkažeností dnešní mládeže nemá smysl a hlavně nestačí.

Naštěstí máme stále u nás nemálo obětavých dobrých učitelek a učitelů, kteří v sobě a své práci nesou dál odkaz Komenského moudrosti. Rád bych všem těmto nadšencům ještě jednou poděkoval.

Jiří Běhounek

hejtman Kraje Vysočina