Mládež a sport

V pondělí pátého září jsem navštívil vyhlašování divácké ankety Horác v jihlavském divadle. Už podevatenácté se diváci Horáckého divadla mohli vyjádřit k tomu, které inscenace je v minulé sezóně nejvíce zaujaly. A taky vyhodnotit své nejoblíbenější herce. Vyhlášení výsledků bylo milým setkáním, s elegancí a jemným humorem moderované ředitelem divadla Josefem Filou. Ukázky ze současné tvorby byly citlivě proloženy vzpomínkami na dobu prvních Horáců. Večer probíhal v přátelské atmosféře a z hlediště i jeviště bylo cítit, jak mají protagonisté a příznivci této naší scény své divadlo rádi.

Horácké divadlo má svou bohatou jedenasedmdesátiletou historii od svého založení. Za tu dobu přineslo mnoho krásných zážitků tisícům diváků z celé Vysočiny. Kraj Vysočina je zřizovatelem této příspěvkové organizace. I proto jsem se zajímal o některá fakta kolem fungování divadla, která bych rád připomněl.

Více než padesát tisíc návštěvníků ročně navštíví téměř dvě stě představení. Regionální divadlo se musí o své hosty starat mnohem více než ta zavedená ve velkých městech. Proto si divadlo z necelých pěti tisíc předplatitelů polovinu sváží vlastními autobusy z bezmála dvou stovek měst a obcí Vysočiny. Kromě jejích všemožných mnohdy vzdálených lokalit jako jsou například Jemnice, Moravské Budějovice, Želetava, Humpolec, Havlíčkův Brod nebo Ledeč nad Sázavou má své pravidelné fanoušky i v části Jihočeského kraje – konkrétně v Dačicích, Studené nebo Kunžaku. Ti zřejmě stále cítí svou historickou a kulturní sounáležitost s Vysočinou. Divadlo se snaží svým repertoárem vyjít vstříc svým divákům. Připravuje různorodé inscenace – lidové komedie, zajímavé muzikály. Přitom se stále pokouší také o umělecky hodnotné inscenace se závažnými poselstvími a alespoň určitá část vnímavého publika je rovněž vítá a prožívá. Umění je citlivou a citovou záležitostí a jeho aktéři i příznivci prožívají často vše se silným emocionálním nábojem. Ví o tom něco i právě ředitel Horáckého divadla pan Josef Fila. Při provádění pondělním večerem prokázal, že nezapomněl nic ze svého hereckého působení v souboru. Ke svému životnímu výročí se dočkal v průběhu večera upřímné gratulace svých divadelníků a zaslouženého aplausu ve stoje z hlediště. Poslední desetiletí je v čele divadla a musel překlenout i nelehkou situaci výrazného pnutí uvnitř části souboru před dvěma lety. Řídí divadlo se zaujetím tak, aby dobře fungovalo po provozní, ekonomické i umělecké stránce. Stmelit všechny tyto různorodé pohledy a skupinové i individuální zájmy přitom jistě není jednoduché.

Ve své funkci hejtmana jsem se setkal i s názorem, že divadelní soubor v našem regionu je zbytečný, protože k nám stejně dojíždějí pražská a brněnská divadla. Opravdu i v našich menších městech se pravidelně představují různá zájezdová divadla nebo agenturní skupiny se svými většinou komediálními inscenacemi, které lákají hlavně známými hvězdičkami ze seriálů nebo televizními rutinéry. Nic proti tomu. Pestrý kulturní život si zasloužíme i na Vysočině. Nicméně si myslím, že do jejího kulturního spektra patří i oblastní divadlo. Ostatně v každém kraji naší republiky funguje profesionální soubor, skoro ve všech i více než jeden.

Nejen pro zachování tradice si myslím, že náš finanční příspěvek z krajského rozpočtu na fungování divadla v Jihlavě má svůj smysl a opodstatnění. Kolem každého divadla se mimo jiné šíří i kulturní klima a to obohacuje atmosféru místa a regionu i v dnešní době dominantních pragmatických komerčních zájmů. A doufám, že nejen do obřích nákupních center, ale i do svého divadla si obyvatelé Vysočiny nadále najdou cestu pro chvíle pěkných prožitků.

Jiří Běhounek,

hejtman Kraje Vysočina