Portál územního plánování a stavebního řádu KrÚ kraje Vysočina

Osmého května jsme si připomněli státní svátek Den vítězství. Konec nejstrašnější světové války, který je s tímto datem spojen, se zdá být po 68 letech skoro zapomenut někde daleko v historii. A přece stále vyvolávají události s ním spojené nejrůznější emoce.

V posledních letech se zvláště v německém tisku, ale i v našich médiích objevují rozjitřené vzpomínky na poválečné křivdy spáchané zvláště českými gardisty, ale i „spontánními vykonavateli spravedlnosti“ na německém civilním obyvatelstvu. Na Vysočině se stále šetří případ obětí z hromadného hrobu z Budínky u Dobronína, o němž se opakovaně píše už několik let. Ano – těch krutých i nechutných mstivých akcí nebylo po válce zvláště v rámci divokého odsunu málo. A nelze je jako dříve zamlčovat.

Ale na druhé straně jsme svědky zase nevyváženého pohledu. Němečtí obyvatelé jsou v těchto zprávách představováni jako nevinné oběti. Zapomíná se na to, jak aktivně se většina z nich zapojovala do spolupráce s temnými silami fašismu. Jak udávali po celou válku své české sousedy, kteří pak byli obětmi krutého mučení a usmrcováni. Jak byly celé  české rodiny vyvražďovány jen proto, že byly spřízněny se skutečnými nebo domnělými „nepřáteli říše“. Během druhé světové války bylo zavražděno také téměř 80 tisíc Židů z českých zemí. Jejich jediným proviněním byl židovský původ.

Poválečná zloba českých obyvatel k těm německým byla vyprovokována i tím, že přestože bylo o výsledku války rozhodnuto, Němci neváhali do posledních chvil s likvidací Čechů. Tak tomu bylo například ve Velkém Meziříčí. Ještě 7. května odpoledne bylo 55 místních občanů popraveno na březích řek Oslavy a Balinky a večer byl na stojanu pouliční lampy na náměstí oběšen Jindřich Nováček. A dokonce v úterý 8. května při odjezdu německých vojáků z města byli v hospodyňské škole zastřeleni ještě 3 lidé. Poprava dvaceti mužů zastřelením 7. května 1945 v Třešti byla motivována pomstou mladé německé dívky. Konec války tu pak provázelo lynčování obyvatel a tragické osobní účtování na obou znepřátelených stranách.

Žádné historické události nelze posuzovat odděleně bez kontextu času a předcházejících událostí. Například i děti ve svých potyčkách argumentují „on si začal“. V případě česko-německých složitých vztahů v předválečné, válečné a poválečné době je odpověď na otázku, kdo všechny ty další bolestné události vyvolal, jednoznačná. Včetně toho, že německým obyvatelům na našem území se vývoj situace až do definitivní porážky fašismu v drtivé většině zamlouval bez ohledu na oběti českých lidí. Na historická traumata se nedá zcela zapomenout. Avšak je potřeba oboustranně se zbavit letitých nenávistí a ukřivděností. Buďme rádi, že dnes žijeme v míru a v přátelských vztazích se všemi sousedními národy a doufejme, že to tak dlouho zůstane.

Jiří Běhounek

hejtman Kraje Vysočina