Portál územního plánování a stavebního řádu KrÚ kraje Vysočina

V minulých týdnech jsme si připomínali u mnoha památníků a pomníků i v našem kraji konec druhé světové války – jedné z nejstrašlivějších událostí v historii lidstva. V té souvislosti bych se rád vyjádřil k diskusi nad poválečnými násilnostmi proti civilnímu německému obyvatelstvu – například i v našem kraji v Dobroníně. Tyto násilnosti včetně mnoha vražd bezbranných Němců jsou neomluvitelné a jejich iniciátory byli nejednou ti, kteří měli určitý sadismus v sobě a využili příležitosti k jeho vybití. Můj táta se aktivně zúčastnil v Praze květnového povstání proti okupantům, v němž zahynulo mnoho českých vlastenců. Ale zažil taky ty „bojovníky“, kteří se zapojili až do represí těch bezbranných ve chvílích, kdy už jim nic nehrozilo. A pak si za „zásluhy“ obsadili byty po Němcích a úspěšně se hlásili o odbojářský důchod a výhodná místa ve státních službách. Když to můj otec viděl, obojí odmítl.

Ale někdy se represe proti Němcům vyrojily také jako výbuch chvíle, nashromážděného hněvu a dlouhodobého života pod tlakem a ve strachu. Je třeba vnímat i tyto časové souvislosti. Nebyly to za okupace jen ty viditelné šílené akce jako bylo vyhlazení Lidic. Za více než šest let okupace byli Češi v protektorátu svědky krutého tyranského zacházení s jednotlivci i skupinami svých spoluobčanů, kteří končili v koncentrácích nebo pod katovou sekyrou. To bohužel za mlčení nebo dokonce nadšeného přitakání velké většiny německé komunity. A ještě jen pár dní před koncem války museli čeští občané přihlížet nemilosrdným masakrům, které nevznikly ze zloby a letité křivdy, ale z chladné hlavy a rozpálených samopalů esesáků a nejednou i jejich civilních německých pomahačů. Desítky mrtvých z Třeště nebo Velkého Meziříčí jsou jednou z těch posledních připomínek nesmyslného vraždění.

Každá krutá smrt jakéhokoliv nevinného člověka je odsouzeníhodná. Ale je nutné vidět i tyto věci v kontextu doby vyváženě a ne podle dobových tendencí preferovat jen jednu stránku historie. A to ve všech směrech a v každé době. Je nutné, abychom vnímali příčiny a důsledky, souvislosti dějů. Abychom nenahrazovali jedno zjednodušení historie zase zkreslením opačným. A konkrétně je jednoznačné, kdo druhou světovou válku rozpoutal a kdo byl tedy viníkem miliónů zmařených životů. Poválečné útrapy civilních občanů německé národnosti byly někdy zbytečné, mnohdy nespravedlivé, ale byly přímým důsledkem dřívějších fašistických zvěrstev.

Možná stojí za to si při této příležitosti připomenout v dnešní ustěžované době, že žijeme šedesát šest let v míru.  A to i přes nemalé bolesti různých etap poválečného života. Vraťme se raději do současnosti. Radost mi dělají ty aktivity občanů Vysočiny, které přispívají k našemu pestrému životu. Pozítří předáme už posedmé Zlaté jeřabiny - Ceny kraje Vysočina za kulturní počin.  Třicet nominací na ceny svědčí o bohatých a žánrově pestrých aktivitách činorodých lidí v našem kraji. I zapojení více než šesti tisíc o cenách rozhodujících hlasujících respondentů o lecčems svědčí. Veřejnost letos ocenila v kategorii Kulturní aktivita prvním místem pořadatele koncertu k 30. výročí dětského sboru Kvítek z Libice nad Doubravou. Hned za ním se umístili známí a vytrvalí divadelní ochotníci z Rynárce s inscenací Brouk v hlavě. Ve druhé kategorii Péče o kulturní dědictví získala nejvíce hlasů oprava farní stodoly v Osové Bítýšce na Velkomeziříčsku. Ta byla adaptována pro potřeby Diecézního centra mládeže Mamre, které funguje na tamní faře. Akci podpořil i kraj Vysočina. Líbí se mi, že práce probíhaly svépomocí se zapojením mládeže, která centrum navštěvuje. To je netypickou hernou pro mládež a místem pro sportování i posezení – tedy účel, jenž mohu také jen přivítat.

Takže když shrnu tato zamyšlení: Před historií vlastního národa i svou osobní neutečeme a opravdu může být učitelkou života, neboť se často ve svých obrysech opakuje. A lidé jsou nepoučitelní. Jen je třeba všechny události posuzovat vyváženě, vnímat je jako konkrétní situace konkrétních lidí. Ostatně to vyvážení pohledů se týká i současnosti. Také bychom se měli méně věnovat opakovanému obecnému brblání nad tím hrozným dneškem. To neznamená, že nebudeme razantně kritizovat všechny nešvary – především stále existující korupci a zlodějny všeho druhu. Ale právě mimo jiné i bohulibé aktivity účastníků Zlaté jeřabiny mi připomněly, že bychom si měli více všímat rovněž těch pěkných ušlechtilých činů kolem nás. A nejlépe se o nějaký sami pokusit.

Jiří Běhounek,

hejtman kraje Vysočina