Servis pro novináře

Zítra uplyne 45 let od invaze armád Varšavské smlouvy do Československa. Bylo mi tenkrát teprve šestnáct let a všechny souvislosti jsem ještě do hloubky nechápal. Ale i moje generace si pamatuje tu bezmoc našeho okolí z 21. srpna. A rovněž neuvěřitelnou jednotnost našeho národa. Bohužel dočasnější než následný dlouholetý pobyt vojsk.  Vnímali jsme také, že odpor naší armády by byl asi marný. Zároveň jsme v té srpnové bolesti cítili, že nás svět nechal osudu napospas. A hořce jsme si připomněli Mnichov 1938. Znovu nám byla armáda k ničemu.

Po těchto zkušenostech se objevují úvahy o tom, zda je nám vůbec armáda potřebná. Máme ji vůbec mít? Dnes je situace jiná, naše města už nejsou přeplněná kasárnami. Také za Jihlavou v Pístově odpočívají pomalu rezivějící tanky a v bývalých kasárnách ve městě sídlí mimo jiné i náš úřad. Bylo by ale chybou oddat se nečinnosti s tím, že nás v případě nutnosti ubrání někdo jiný. Nemůžeme se zříkat zodpovědnosti za připravenost na svou obranu. Ani spoluzodpovědnosti za tento svět. Naše menší armáda má svou kvalitu a její působení v mírových misích i v operacích proti světovému terorismu bylo mnohokrát oceněno představiteli našich spojenců a profesionálními odborníky z jiných zemí. Naše bojové jednotky přitom tvoří v současnosti jen menší část vojenského personálu. A ty další síly armády mohou pomoci státu při krizových situacích, což se nedávno zase projevilo při povodních.

Srpnové události roku 1968 ovlivnily výrazně další vývoj v naší zemi. Tu počáteční jednotu po invazi postupně nahradila lhostejnost a rezignace. Ti, kteří se odmítali s daným stavem smířit, na to vesměs doplatili. Jednotlivé osudy jsou vždy velmi různorodé a jejich motivy i okolnosti jejich činů nelze jednoduše zobecňovat. Je ovšem potřebné je znát jako celou historii národa včetně té po léta utajované. I proto si připomínáme, že kromě známé Palachovy oběti přinesl na protest proti začínající normalizaci svou oběť i jihlavský občan Evžen Plocek. Díky aktivitě krajské pobočky Masarykovy demokratické akademie se bude v září pod mou osobní záštitou konat na našem úřadě seminář věnovaný Evženu Plockovi a jeho odkazu budoucím generacím.

Až s odstupem času jsem si uvědomil, že v té době před pětačtyřiceti lety platící sféry vlivu ovlivňovaly mnohá rozhodnutí a tehdejší situace v Československu nemohla geopolitickou mapu změnit. Bylo třeba dlouhé cesty dalších dvaceti let k zásadní proměně ke svobodě i v naší zemi. Věřím, že se podobné beznaděje jako v srpnu 1968 a následných obětí už nedožijeme.

Jiří Běhounek

hejtman Kraje Vysočina