Portál územního plánování a stavebního řádu KrÚ kraje Vysočina

Některé historické události mají dlouhodobý vliv na další osudy nejen jednotlivců, ale i celých národů. V neděli 27. května uplyne přesně sedmdesát let od atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha. Rád bych toto výročí připomenul hned z několika důvodů a pohledů. Předně jde o významný čin i v kontextu evropské historie. S odstupem 70 let hodnotí i světoví historici tuto událost jako největší čin evropského domácího odboje za druhé světové války. Oběť atentátu byla třetím mužem v hierarchii třetí říše. Reinhard Heydrich, kterého sám Adolf Hitler považoval za nenahraditelného, přijel koncem září 1941 do tehdejšího Protektorátu, aby zlomil odboj a odpor českého lidu. Za pouhé čtyři měsíce výjimečného stavu, který Heydrich okamžitě vyhlásil, padlo 486 rozsudků smrti a v koncentračních táborech skončilo přes 2100 Čechů. Vyvolaná zuřivost fašistů po atentátu ukázala světu jejich pravou tvář. Sedm parašutistů zahynulo po obětavém i když beznadějném boji 18. června v Praze pravoslavném chrámu Cyrila a Metoděje. Nacistický teror se stupňoval v červnu 1942 vyhlazením Lidic a Ležáků. Za druhého stanného práva, které skončilo 3. července 1942, zahynulo přes tři tisíce lidí. Následně odvolaly Francie a Británie podpisy pod Mnichovskou dohodou, což mimochodem později přispělo k znovuobnovení poválečného Československa v předmnichovských hranicích.

Neměli bychom zapomínat na hrdinství těchto lidí, kteří se zasloužili o uznání našeho práva na sebeurčení. Nečekali na to, aby jiní vybojovali svobodu pro náš národ, ale nasadili a posléze obětovali vlastní životy. Čechoslováci museli bojovat za své uznání v komplikovaném světě nejrůznějších zájmů a atentát na Heydricha byl v tomto zápase důležitým přelomem.

Mezi nejvýznamnější osobnosti odboje za druhé světové války patřil i vysočinský rodák Jan Kubiš. Byl to on, kdo vrhl po selhání Gabčíkova samopalu na protektorův automobil granát a fašistického pohlavára smrtelně zranil. Teror pak brzy dorazil do jeho rodných Dolních Vilémovic na Třebíčsku. Zatímco v Praze byli zatýkáni lidé pro schvalování atentátu a pro pomoc parašutistům, v Dolních Vilémovicích se fašisté mstili na nevinných lidech, z nichž většina ani nevěděla, že Jan Kubiš je zpět v Protektorátu. Začalo velmi smutné období, kdy gestapo čtrnáctkrát „navštívilo“ obec a postupně odváželo členy Kubišovy rodiny. Nejprve jeho nebližší příbuzné, později i příbuzné vzdálenější. Deset nejbližších příbuzných bylo odvezeno do koncentračního tábora Mauthausen a tam 24. října 1942 popraveno. Je mi sympatické, že současná mladá starostka Dolních Vilémovic Jitka Boučková se snaží obnovit v Kubišově rodném domku jeho muzeum. Doufám, že se jí to i s naší pomocí povede.

Nyní máme ojedinělou možnost připomenout si průběh událostí od nastolení mnichovského diktátu přes vytvoření protektorátu Čech a Moravy až po atentát na Heydricha. Co mu předcházelo a následovalo přiblíží putovní výstava "Někomu život, někomu smrt ", kterou jsme zahájili 2. května a bude ještě do 31. května 2012 přístupná v sídle Kraje Vysočina. Výstavu připravilo neziskové občanské sdružení Asociace nositelů legionářských tradic (ANLET). Další podrobnosti o výstavě i o dalších aktivitách užitečného sdružení se dozvíte na internetu na adrese www.nekomuzivot-nekomusmrt.cz.

Dnes nám novodobí morální hrdinové chybí. Nebo o nich někdy jen nevíme? Hrabeme se raději v bahnitém českém rybníčku plném zášti, nečestnosti a podvodů. Věřím, že i dnes je mezi námi dost čestných pracovitých a svým způsobem srdnatých lidí. A nejen pro mládež jsou potřebné vzory těch čistých statečných lidí. Nebylo by dobré více si všímat právě jich, než stále omílat reportáže o podvodnících a zlodějích všeho druhu a dělat z nich bulvární hvězdy? Když se rozhlédneme kolem sebe, mezi své známé, dojdeme k tomu, že těch dobrých je určitě více, než oněch viditelných kreatur. Jen bychom měli na ně rozsvítit častěji a intenzivněji reflektory svého vnímání. Ale pro většinu médií jsou tyto příběhy málo atraktivní. Přitom je nesmírně důležité, aby se významné historické činy směřující k ochraně základních lidských práv a vlastenectví připomínaly dnešní mladé generaci. Mladí lidé by si měli uvědomovat, že aktuální život v nadstandartních podmínkách je vybojován odhodlaností, vůlí a prokázáním nesmírné odvahy při činech, které měnily osud celého našeho národa.

Jiří Běhounek

hejtman Kraje Vysočina