Rozpočet kraje

Už dříve jsem se na těchto stránkách zmiňoval o tom, jak mě mrzí, že vlastenectví a hrdost na svou zemi se u nás jaksi moc nenosí. Častěji se chlubíme tím, jak umíme na svou zemi pěkně nadávat, jak to je u nás všechno hrozné. Je to taková naše česká tradice – v každé době. I nastávající největší svátek v České republice připomínající vznik naší státnosti je většinou občanů vnímán jen jako den volna. Není se co divit - vždyť více jsou v dnešní době známy a vnímány hvězdičky popmusic nebo televizních seriálů a jejich skandály než skutečné osobnosti našeho národa a jejich myšlenky.

V této atmosféře převládajícího obecného nezájmu o odkaz nepochybných osobností z historie a kultury působí velmi nezvykle a optimisticky občanské iniciativy jihlavských občanů. Napřed díky dlouholeté vytrvalé snaze „Společenství za zřízení pomníku Gustava Mahlera“ se Jihlava dočkala krásné sochy slavného rodáka (i když jeho přímým rodištěm bylo Kaliště) včetně náležitého prostředí okolí - parku, který nese rovněž Mahlerovo jméno. Mnoho Jihlavanů i příznivců z jiných měst včetně krajanů z ciziny přispělo ze své vlastní kapsy. Po padesáti letech od zničení originálu se teď obdobným způsobem vrátí do Jihlavy kopie sochy Tomáše Garrigua Masaryka, zakladatele našeho novodobého státu. Původní sochu, která byla odhalena v září 1948, vytvořil sochař Jaroslav Šlezinger a prostředky na ni rovněž sehnali občané pomocí sbírky. Její noční tajné zničení v roce 1961 bylo barbarským a zbabělým činem totalitní moci. Nyní se „Spolek pro navrácení sochy TGM do Jihlavy“ zasloužil společně s občany prostřednictvím sbírky o důstojné konkrétní připomenutí jednoho z nejvýznamnějších mužů naší historie. Sluší se připomenout, že podstatnou měrou přispělo k realizaci obou pomníků samotné Město Jihlava. Letošní 28. říjen bude mít tedy v Jihlavě díky odhalení sochy opravdu slavnostní rámec.

Rozepisovat se zde o samotném Masarykovi není účelem tohoto článku a ani pro to tady nemáme dostatečný prostor. V kontextu s dnešní dobou bych jen rád připomněl, že byl znám i opravdovým vztahem k sociálně slabým. Jakkoliv poúnorová propaganda z něho dělala zloducha, který „nechal střílet do dělníků“, Masaryk pocházel sám z chudých poměrů a dobře rozuměl nižším sociálním vrstvám, ekonomicky slabým a znevýhodněným. Znal jejich potřeby, a proto byl humanista a demokrat nejenom slovy, ale celým svým životem. Když byl přesvědčen o své pravdě, šel i do soubojů za ni proti populistické většině, jak tomu bylo při sporech o rukopisy nebo při hysterické hilsneriádě. Přestože věděl, že bude za tyto své postoje vláčen v tisku a nevybíravým způsobem denunciován. Byl symbolem morální čistoty a velké autority. Jeho nejznámější heslo „Nebát se a nekrást“ je stále aktuální. Bohužel často je dnes v praxi uplatňována pouze první část tohoto hesla a druhá bývá cynicky zbavena předpony.

V našich dějinách jsme byli mnohokrát svědky stavění a pak zase bourání soch, které byly často symboly doby nebo rozličných ideologií. Sochy svatých, sochy císařů, diktátorů, už mnohem méně umělců nebo vědců. Osobnost Tomáše Garrigua Masaryka se nepojí výrazně s nějakým politickým směrem, je symbolem objektivního myšlení, byl opravdovým demokratem. Proto je moc dobře, že občané Jihlavy přišli s touhou mít nazpět jeho sochu a sami k tomu přispěli.

Jiří Běhounek

hejtman Kraje Vysočina