Rozpočet kraje

Kdysi jsem zaslechl ve venkovské hospodě zajímavou debatu. Jeden z hostů se pozastavil nad zprávou, že pokračuje výstavba dalších tras pražského metra. „Jdou na to miliardy ze státních, tedy i z mých peněz a já z toho nic nemám. Nanejvýš se tam svezu párkrát za život na nějakém výletě. A co mi je do Pražáků!“ rozohnil se na závěr svého monologu.

Zamyslel jsem se nad relativitou takového pohledu, jež je ostatně v různých dimenzích slyšet často. Odpor k hlavním městům a soustředění moci a prostředků v metropoli není naším specifikem. Zaznamenal jsem ho i ve Francii nebo Rakousku. A určitá zášť a ukřivděnost existují i uvnitř států. V krajských centrech směřují výtky k hlavnímu městu, na okresní úrovni ke kraji, v menších městech zase k okresním městům a ve vesnicích i k těm malým městům v jejich okolí. Vždy se směrem „ze shora“ cítíme uzurpováni a říkáme si „… jó, těm se to mluví“. Směrem „dolů“ bereme své výhody „většího bratra“ jako samozřejmost.

Je důležité si ale uvědomit, že existují i společné zájmy a potřeby na všech úrovních. Něco musí činit stát pro všechny své občany, něco velká města i pro širší oblast, kam dosahuje jejich význam, své konají i menší města pro menší oblast svého vlivu. A například význam, prosperita i krása Prahy, jež vznikla dlouhodobě využitím prostředků z celého historického království, jednoznačně přispívá k postavení a prosperitě celého českého státu. Nejen kdysi, ale i dnes, nejen díky cestovnímu ruchu nebo významným kulturním akcím.

Podle mého názoru je důležité vnímat, co nás spojuje a je prospěšné všem, a ne jen lokální zájmy. A platí to pro stát, pro kraj, pro okres, pro mikroregion a tak dále. Vzpomněl jsem si na tyto úvahy při přípravě víceúčelového areálu v Novém Městě na Moravě. Také jsem slyšel hlasy, proč kraj přispívá na objekt se specifickým využitím, ještě k tomu někde na periferii kraje. Naštěstí převážily rozumné postoje a vznikla i za našeho přispění krásná Vysočina arena, která svým významem a využitím dokonce překračuje hranice kraje. A úspěch mistrovství světa v biatlonu nás všechny potěšil, proslavil Vysočinu i Česko a potvrdil prospěšnost takové investice i do budoucna.

Kraj Vysočina nyní obdržel žádost města Jihlavy o pomoc na připravovaném projektu rekonstrukce Horáckého zimního stadionu v Jihlavě na velkokapacitní multifunkční halu, která bude sloužit pro potřeby sportu, kultury a ostatních společenských a volnočasových aktivit. Objekt stadionu v dnešní podobě pochází z roku 1969. Většina stavebních celků areálu včetně technologií je morálně a technologicky zastaralá a jeho životnost reálně končí. Přes všechnu úctu k tradicím jihlavského hokeje nejde hlavně o něj, i když reálná hrozba jeho zániku jistě hraje nějakou roli. A přece jen –ačkoliv od dětství fandím hokejistům pražské Slavie, musím uznat, že jihlavský hokej by si konec svého fungování nezasloužil.

Přitom podle odhadů budoucí využití této multifunkční haly bude minimálně z 25 % připadat na kulturní a společenské události krajského a nadregionálního významu a pouze asi 12 % jejího využití by směřovalo pro profesionální hokejisty. Tento komplex by vzhledem ke svému charakteru sloužil nejen jihlavským občanům, ale i obyvatelům okolních obcí a mnoha dalším osobám především z kraje Vysočina. Byl by využit pro kulturní vystoupení, kongresy a další společenské a volnočasové aktivity.

Proto si myslím, že bychom o realizaci tohoto projektu měli začít vážně diskutovat. Přestože mi je jasné, že se tyto myšlenky stanou terčem kritiky ze strany věčných lokálních nespokojenců. Přestože hlavní tíhu výstavby ponese město Jihlava a snad i evropské prostředky. Jsem přesvědčen, že Vysočina si takový důstojný stánek zaslouží a potřebuje.

Jiří Běhounek

hejtman Kraje Vysočina