Kultura a památky Kraje Vysočina

Kdysi na začátku našeho novodobého kapitalismu se jeho čelný představitel proslavil opakovanými tvrzeními, že trh vše vyřeší. Už tehdy mi tento výrok nepřipadal věrohodný. Jistěže v soutěži výrobních podniků je role trhu a volné soutěže podstatná. Ale existují oblasti nutné pro fungování společnosti, kde nemůžeme na ně spoléhat. A kde by měly fungovat veřejné služby bez závislosti na politicích nebo nutném zisku.

Mezi ně podle mne patří kromě nejrůznějších úřadů důležité sítě – plynovody, vodovody, elektrické sítě, televize, rozhlas. Ale také sociální služby, školství. Pokud se tyto služby stanou politickým nebo finančním kalkulem, hrozí nebezpečí jejich přinejmenším špatného fungování. A doplácejí pak na ně běžní občané, kteří se nemohou bránit, protože tyto služby nutně potřebují.

V některých případech zase dochází k posunu v obsahu a poslání i tradičních služeb. Negativním příkladem je vývoj stavu České pošty. Ta je stále státním podnikem, ale chová se jako komerční firma. Před časem se objevily v její činnosti prvky, které signalizovaly přípravu k její privatizaci tak, aby byla chutným ziskovým soustem. V mnohém to pokračuje. Směřování k výdělkům za každou cenu. Zbavování se nevýnosných částí jejich činnosti bez ohledu na to, koho to postihne.

Absolvoval jsem už mnoho jednání k zabránění rušení poboček pošt na venkově. To postihuje zase především bezbranné a pro tržní hospodářství bezcenné staré obyvatele. Jistěže ubývá rozsah tradičních poštovních služeb, ale pořád mají smysl a jsou potřebné. Nemyslím si, že by bylo nutné suplovat je prodejem všech možných tretek. A už vůbec ne vnucováním pojištění a jiných produktů, které nemají s úlohou pošty nic společného. Přitom jsou dnes k tomu zaměstnanci pošt nuceni pod konkrétní hrozbou finančních ztrát. S nechutí tedy opakovaně obtěžují své klienty s nabídkami, kvůli kterým oni na poštu nepřišli. Znám nemálo pracovnic pošt, které žijí v permanentním stresu z těchto „pseudopovinností“, k nimž jsou tlačeny. A kterým se tak vlastně zmenšuje už beztak nevelký příjem. Stupňuje se tak negativní vztah k jejich zaměstnavateli. Leč tomu to zřejmě vůbec nevadí. Vždyť trh nabízí dostatek lačných zájemců o jakoukoliv práci. Považuji to za neférové jednání, které je jen hodně krátkozraké. Opravdovým moderním firmám by mělo záležet na spokojenosti zaměstnanců. A u státního podniku zvláště. Dobré vztahy vyvolávající pozitivní pocity členů i velikého kolektivu jsou nakonec pro úspěšnost společnosti podstatné.

Prosazování zisku za každou cenu se obecně stává jakýmsi leitmotivem našich životů. Přitom přemýšlejícím lidem je jasné, že nejde jen o hmotné statky. Abych zakončil zase obligátním citátem – nemyslím si, že „o peníze jde až v první řadě“.

Jaké jsou ty opravdu nejdůležitější komponenty pro jednoduše řečeno dobrý život? Jsou to peníze a hromadění věcí? Nebo také něco jiného? Odpověď nechám na vás.

Jiří Běhounek

hejtman Kraje Vysočina