Zdravotnický portál Kraje Vysočina

Jak jste se už možná dočetli, navštívili mne před týdnem občané z obcí Vyskytná u Jihlavy a Bílý Kámen a předali mi petici podepsanou 450 lidmi. Ta požaduje „okamžitý zákaz provozu kompostárny biologického odpadu v k.ú. Vyskytná nad Jihlavou provozovanou společností SETRA, spol. s. r. o. (IČ - 00220159) a sanaci tohoto objektu“. V petici i při přímém setkání si občané vedení starostkou Bílého Kamene Eliškou Fridrichovskou stěžovali na to, že přilehlé obce jsou dlouhodobě obtěžovány intenzivním zápachem, který omezuje, až znemožňuje pobyt venku a větrání obydlí. Kompostárna navíc údajně ohrožuje zdraví občanů. Lidé si stěžují na bolesti hlavy, nevolnost, zvracení a průjmy a mají obavy i z dlouhodobých nekontrolovaných úniků kontaminovaných vod do okolního terénu, což může ohrožovat zdroje pitné vody.

Neměl jsem důvod takovémuto „hlasu lidu“ nevěřit, a tak jsem se raději hned druhý den vydal podívat na inkriminované místo. Zápach je opravdu intenzívní a není to kompostárna, ale jde spíše o skládku odpadu. Kompostárna biologického odpadu jako taková může být pro životní prostředí prospěšná. Ale musí být projektována a hlavně provozována tak, aby v konečném důsledku životnímu prostředí a obyvatelům v jejím okolí neškodila. A právě to se zde děje. Je jasné, že místní obyvatelé potřebují pomoc. Jejich dosavadní usilovná snaha řešit problém u provozovatele bohužel narazila na absolutní nezájem. Situace není ovšem tak jednoduchá, jak si mnozí představují – že hejtman zahrozí prstem a kompostárna-skládka zmizí. S tím se setkávám často, že si lidé myslí, že mohu o všem možném rozhodovat jen podle svého uvážení. I já musím dodržovat existující legislativu, která není jednoduchá. V tomto případě to konkrétně znamená, že musíme jako reakci na stížnost předat podnět České inspekci životního prostředí, která má pravomoc kontrolovat, uložit pokutu a nařídit nápravná opatření. To už se stalo. Ovšem až v případě, že by se situace opakovala, může krajský úřad přistoupit k řízení o odebrání povolení. To samozřejmě budeme činit, jenže může to trvat.

Ale vůbec se nechci vymlouvat na naše omezené možnosti, beru tuto věc vážně, budu jí věnovat velikou pozornost a hledat i jiné cesty než ty zdlouhavé úřední. Budeme spolu s občany vytvářet tlak na firmu a doufám, že může dojít i k dohodě. Také budeme pokračovat společně s dalšími kompetentními orgány v důsledné kontrole provozování kompostárny včetně možného spravedlivého postihu v případě, že nebude cokoli v pořádku.

Tento případ mne donutil k zamyšlení nad stavem našeho vnímání pojmu životní prostředí. Kdekdo se jím zaklíná a všichni jsou pro zachovávání či lépe zlepšování jeho kvality. Nikdo neřekne nahlas – čert vem přírodu, když z ní můžeme vytěžit něco, co se dá zpeněžit. Nebo buďme mírnější – využít ve prospěch příjemnějšího života. Leč mnozí si to řeknou potichu a podle toho jednají. A přece si myslím, že se hodně ve vnímání i chování lidí za poslední desetiletí zlepšilo. Například černé skládky, které před nemnoha lety hyzdily kdejaký příkop či okraj lesa, už naštěstí skoro zmizely. Bylo to ovšem i díky lepší politice státu, měst a obcí v odpadovém hospodářství. Na druhé straně docházelo i k výrazným excesům vedeným právě dychtivostí firem a jednotlivců po zisku. Pro Vysočinu byla takovým strašákem a dlouholetým vykřičníkem skládka v Pozďátkách. Arogance provozující firmy k přirozenému jednoduchému požadavku lidí na čerstvý dýchatelný vzduch se projevila podle postižených i v katastru Vyskytné nad Jihlavou. Bylo by paradoxem, aby lidé na venkově uprostřed Vysočiny žili za zavřenými okny. To nesmíme dopustit.

Obecně se s postupující civilizací vyhrocuje rozpor mezi požadavky lidí na pohodlí a vymoženosti moderní doby a drancováním či devastací přírody, kterou tento „pokrok“ velmi často doprovází. S onou devastací deklarativně nikdo nesouhlasí, zároveň však je málokdo ochoten slevit ze svých potřeb. Uskrovnit se ve prospěch regenerace přírody se tak stává nereálným cílem snílků, v praxi tyto myšlenky převálcuje onen oslavovaný tržní mechanismus. Ale nechci být módně zelený a vznášet nereálné požadavky. Nevypneme všechny elektrárny, nezavřeme všechny fabriky a nevylezeme zpátky na stromy. Jde jen o stálý nutný boj za používání selského rozumu, vnímání nutné míry i v otázkách omezování lidských činností v zájmu ochrany životního prostředí. A taky hranic, kdy je nutno bezohledné touze po zisku bez ohledu na lidi a přírodu říct jednoznačné: Dost!

Jiří Běhounek

hejtman Vysočiny