Rozpočet kraje

Začala nám doba adventní, tedy v křesťanském pojetí čas příprav na Vánoce. Mnohem dříve roztočily své přípravy všechny obchodní organizace. Jak je ten svět opravdu globální a jak mu na všech místech vládne jeden bůh – bůh konzumu a z něho plynoucích zisků - jsem si znovu uvědomil právě v souvislosti s touto předvánoční kampaní. Nad našimi silnicemi se už klenou reklamy s typicky českými zvířátky – soby, kteří táhnou sáně s nákupy. Santa Klaus proniká do celého světa – i na Rudé náměstí v Moskvě, stromečky spojené s nákupní horečkou dobře  znají i v budhistickém Tchajwanu.

Na jedné straně jsme svědky té obecné globalizace – téměř všude koupíte stejné věci a najíte se ve stejných McDonaldech, ubývá odlišností, specifik, zvláštností – což je určitě škoda. Na straně druhé se svět proměňuje i tím, jak se mění role států a světadílů. Evropa po středověkých křížových výpravách stagnovala, pak mimo jiné díky zisku z kolonií bohatla a měla vůdčí roli ve světě ekonomie i politiky, jen Američané ji v posledních dvou stoletích předčili. Nyní jsme svědky opětné stagnace,  Evropa ztrácí své pozice a sjednocení v Evropské unii přináší i mnohé vnitřní problémy. Mezitím díky přírodním zdrojům na Středním Východě a pružným ekonomikám na dalších místech v Asii přibývají v těchto oblastech nejen  přepychové hotely a jiné ohromující stavby. Tamní státy získávají za své peníze špičkové technologie, ale také promyšleně investují do vzdělání – bez dlouhého bádání a diskusí. Například když se na Tchajwanu rozhodli, že je opravdu pro budoucnost důležité investovat do vzdělání, za rok se už všechny děti od šesti let učily anglicky.

A u nás? Desítky let mluvíme o významu vzdělání, ale ve skutečnosti ho podpoříme jen stovkami milionů za různé koncepce a teorie, kterými se mnohé firmy státní i soukromé sice obohatily, ale konkrétní výsledky se nedostavily. Snad kromě otrávených kantorů, z nichž tisíce často těch nejschopnějších odešlo do jiných sfér nebo rovnou do ciziny. Totéž vidíme dlouhodobě ve zdravotnictví – nejméně patnáct let se mluví o nutnosti reformy a výsledkem jsou zase jen řeči a promrhané peníze. A důsledek máme dnes před sebou jako na dlani. Frustrovaní lékaři jsou odhodláni najít své uplatnění jinde a do jaké katastrofické situace ve zdravotnictví se můžeme dostat už za několik měsíců, nechce nikdo z vládních úředníků vidět. Natož opravdu řešit.

Mám dojem, že moc mluvíme, teoretizujeme a málo konáme. Zvykli jsme si žít na úrovni vysoko nad světovým průměrem a ani jsme si nevšimli, jak tou byrokracií a neschopností činů chudneme. Jestliže v Evropě a v Česku zvláště nezačneme být co nejrychleji  razantnější, opravdu nás Východ převálcuje. Zcela nutné je přejít od řečí ke konkrétním činům, zapomenout na sáhodlouhé obecné zvažování, diskuse točící se v kruhu, tvoření koncepcí a mizení peněz za ně v černých dírách. I tak je zřejmé, co si nechceme přiznat. Bohatší země tohoto světa - a my mezi ně pořád patříme - se budou muset velmi pravděpodobně uskrovnit.

Nyní právě nastala doba adventní a to je příležitost pro zklidnění  a zvýraznění duchovního života na úkor toho materiálního. Po celý rok se těšíváme na víkend a zvláště neděle stále vnímáme jako sváteční dny, kdy se k příjemným pobytím setkávají rodiny a přátelé.  O adventu bychom je měli vnímat ještě výrazněji. V současnosti bývají jednotlivé adventní neděle označovány jako železná, bronzová, stříbrná a zlatá. To nemá základ v křesťanské tradici, jen se tak zdůrazňuje komerční pojetí Vánoc a nahánění zákazníků do novodobých chrámů konzumu v nákupních střediscích. Každý máme ovšem šanci na svůj způsob prožívání každé doby. Jde o to, čemu a do jaké míry  podlehneme. Hezké adventní víkendy, i u nás na Vysočině s vánočním trhem, punčem a vánočním cukrovím, jež provoní náměstí našich měst, nám jistě to čekání na milý závěr roku zpestří.

Přeji vám, abyste se už na začátku adventu naladili na příjemnou notu očekávání nejkrásnějších svátků roku.

Jiří Běhounek,

hejtman Vysočiny