Kultura a památky Kraje Vysočina

Od chvíle, kdy jsme se dozvěděli o tragické události ve žďárské škole, uběhlo už dost času na to, abychom se podívali na vše bez vypjatých emocí. I když smutek ještě dlouho nevyprchá, syna rodičům a kamaráda spolužákům nikdo nenahradí.

Náš úřad poslal po tragédii všem školám doporučení, co je nutno učinit k větší bezpečnosti jejich prostor. Bylo to ovšem hlavně z pocitu bezprostředního ohrožení. I určité bezmoci proti nevyzpytatelným činům. Abychom jen nečekali ve strachu, co se stane příště. Ale je třeba říct na rovinu – určitá šílenství tu byla, jsou a budou. A bylo by falešné namlouvat si, že se těmto projevům vyšinutých jedinců ubráníme hlídáním všech škol a všech dětí. To by bylo nečestné politikaření a zneužívání situace k marným gestům. Stejně tak nemůžeme zavřít všechny psychiatrické pacienty, i největší odborníci nedohlédnou na dno lidské duše, na motivy budoucího jednání nemocných jedinců. Opravdu by bylo laciné hledat řešení ve tvrdém režimu proti duševně nemocným. Projevy šílenství lze tlumit, ale nedá se jim zcela zabránit. Je to smutné vzhledem k dopadům na nevinné lidi, ale tak tomu bylo a je v různé podobě ve všech zemích světa a v různých dobách.

Mě zaujala ještě jiná okolnost této tragédie. V době, kdy si často stěžujeme na lhostejnost a necitlivost mladé generace, šel konkrétní kluk na pomoc své spolužačce – nesobecky nezalezl za roh, bez ohledu na nebezpečí riskoval svůj život a nakonec bohužel o něj přišel. Klaním se jeho odvaze, vážím si jeho oběti.

V souvislosti se státním svátkem, který jsme oslavili minulý týden, se mi vybavují další souvislosti. Už jsem se ve svých článcích víckrát zmiňoval o tom, jak mě mrzí, že vlastenectví a hrdost na svou zemi se u nás jaksi moc nenosí. Častěji se chlubíme tím, jak umíme na svou zemi pěkně nadávat, jak to je u nás všechno hrozné. Hrdost projevujeme nejčastěji hlasitě tak akorát při sportovních úspěších. Ale - nebuďme hrdi na to, že jsme Češi, a neskákejme v euforii na náměstích, jen když se někdo za nás trefí do branky. Jsou podstatnější situace – buďme hrdi na konkrétní lidi a konkrétní činy.  Například na hrdinství šestnáctiletého Petra Vejvody.

Jiří Běhounek

hejtman Kraje Vysočina