Jiří Běhounek - hejtman Kraje Vysočina

V tuto chvíli, kdy kvůli časné uzávěrce s delším předstihem píšu tyto řádky, stále nevím, jak dopadne zdlouhavé jednání s vládou a lékařskými odbory o akci „Děkujeme, odcházíme“. Absolvoval jsem bezpočet jednání na všech úrovních a se všemi myslitelnými partnery. Jako lékař jsem chápal požadavky na řešení za léta nakupených problémů v našem zdravotnictví. Jako lékaři i hejtmanovi zároveň mi chyběly včasné vstřícné kroky vlády k tomu, aby se situace vyřešila bez dramatických chvil s ohrožením zdraví našich občanů. Současně jsem ale po několikerém krachu jednání nesouhlasil s formou protestu odborářů, která se neohlížela na totéž – na zachování podmínek pro léčbu našich pacientů. Jako hejtman jsem zároveň musel vše v našem kraji připravovat pro všechny alternativy krizového stavu tak, aby byla alespoň část zdravotní péče zajištěná v základní míře podle daných omezených možností. Jak se vše vyvine v dalších týdnech, v tomto čase nedokážu s jistotou říct. Jen doufám, že ve chvíli, kdy budete číst tyto řádky, bude největší krize našeho zdravotnictví v dějinách zažehnána a že lékaři vyslyšeli mé prosby a jsou opět na svých místech – v nemocnicích.

Jako by nebylo dost problémů ve zdravotnictví, tak započatá diskuse o nutných změnách v organizaci našeho školství vyvolala místo seriózní diskuse vášně mající často rovněž formu nátlakových akcí. Je mi líto, že se velmi často v české společnosti místo věcné a odpovědné rozpravy hned vede boj. Z faktických problémů se činí politikum, místo naslouchání argumentům a hledání východisek se vedou půtky, v nichž nemohou být vítězové a poražení.

Pár slov o něčem jiném. Stále se snažím kromě pracovních povinností spojených s mou funkcí myslet i na běžné starosti a radosti lidí na Vysočině – tedy i své. Tak se například těším na jaro, na více slunka a svěží jarní větříky. Nic proti zimě jako takové – také má své kouzlo – ale jaro je jaro. A zase se mi mísí do myšlenek i pohled profesní – skutečnost, že zima v lednu a ve větší části února polevila, mě potěšila i proto, že jsme nemuseli vynakládat enormní částky za zimní údržbu komunikací. Ty ušetřené prostředky nakonec budou potřebné na jejich opravu – i ta krátká intenzívní zima dala silnicím zabrat.

Pěknou tradicí tohoto období jsou zvláště na vesnicích Vysočiny masopustní průvody – pestré veselé reje s množstvím vynalézavých masek. To pěkné na nich je, jak skoro všichni sousedé otvírají maškarám dveře svých příbytků i srdcí, chystají s úsměvem pohoštění pro návštěvníky a jsou ochotni tolerovat s pochopením i jisté výstřelky a jinakosti ostatních. Však všichni v tom veselí vědí, čím a kým kdo je ve skutečnosti. Snad bychom to o něco veseleji a příměji mohli umět i v běžném praktickém životě. V něm příliš často vidíme vážně se tvářící masky, které zastírají své skutečné osobní zájmy. Ale důležitější pro mne jsou ti přímí pracovití přátelští lidé. A těch je naštěstí všude – i u nás na Vysočině - většina.

Jiří Běhounek,

hejtman kraje Vysočina