Rozpočet kraje

Každodenní rutina každého jednoho z nás staví před řadu rozhodnutí. Volbu, kdy ráno vstaneme, co posnídáme, kam pojedeme na dovolenou, jaký program zvolíme při večerním sledování televize, jaký si koupíme jogurt – v jakém balení... ale je tu i volba resp. rozhodnutí, které se zdá být zcela jasné, a to kam s nimi. Konkrétně? Kam s odpady. Odpověď je zdánlivě jednoduchá: Do přistavené popelnice. Současná společnost vyprodukuje denně tuny odpadu. Starost o jejich budoucnost však nekončí spolu s nimi v popelnici – v tom lepším případě v popelnici na tříděný odpad. A co dál? Recyklace a skládka nebo recyklace a energetické využití toho, co ještě energeticky využít jde?

Zařízení pro energetické zpracování odpadů (ZEVO) v Jihlavě, Žďáru nad Sázavou nebo kdekoli jinde na Vysočině – ano nebo ne? Odpověď na tuto otázku si musí najít každý jeden z nás. Jde totiž o rozhodnutí, které skutečně ovlivní, a to zásadním způsobem, nakládání s odpady v blízké budoucnosti. Jsem pragmatik a realista. Jsem přesvědčen, že tato společnost je schopna s maximální disciplínou posílit třídění, kompostování i zplyňování vyprodukovaného komunálního odpadu. Ale je třeba si uvědomit, že tu stále zůstává velké množství odpadu končícího na skládce. A pokud je ta skládka v katastru jiné vzdálené obce nebo je diskrétně skryta ve stínu vysokého lesa, pak o ní vlastně ani nevíme. Prostě nás netrápí, možná si ani neuvědomujeme, že starosti, které jsme na ni v podobě odpadu přenesli, mohou dělat vrásky našim vnoučatům. Skládky je důsledně nutné udržovat pod kontrolou, protože jsou pro životní prostředí časovanou bombou a vyžadují velké investice i desítky let po svém uzavření. Proč tedy pro zbytek odpadové produkce po vytřídění, kompostování a výrobě bioplynu místo bezcenného ukládání na skládky nenajít energetické využití? POZOR! Nemluvím tu o spalovně – což je zařízení, které se suroviny pouze zbavuje bez jakéhokoli pozitivního efektu. Mluvím o zařízení pro energetické využití odpadu – ZEVO – které přemění zbytkový směsný odpad na teplo a energii. Na energii, které současná moderní společnost spotřebovává stále více.

Není to tak dávno, kdy jsme pravidelně vraceli láhve od mléka, od limonád i od piva do obchodu, obchod je poslal zpátky do továrny, tam je umyli, sterilizovali a znovu naplnili – jedna láhev se tak použila několikrát. V té době byly láhve opravdu recyklovány. Když jsme měli žízeň, pili jsme vodu z kohoutku – nepoužívali jsme plastové kelímky a plastové láhve, které se vyhazují po jednom použití. Na usušení vypraného prádla jsme použili na zahradě přirozenou větrnou a solární energii a nepoužívali jsme elektrickou sušičku, která spotřebuje tisíce wattů za hodinu. V kuchyni každý připravoval potraviny ručně – neměli jsme všechny možné speciální elektrické přístroje na přípravu bez námahy, které spotřebují velké množství elektřiny. Když bylo potřeba zabalit křehké předměty, aby mohly být poslány poštou, použili jsme jako výplň noviny a balili jsme je do krabic, které už dříve sloužily – nepoužívali jsme žádné bubliny z polystyrénu nebo plastu. V té době jsme na sekání trávníku používali ruční energii – neměli jsme žádné elektrické nebo benzínové sekačky. Pracovali jsme fyzicky a nebylo proto potřeba chodit do posilovny na běžící pásy, které také spotřebovávají elektřinu.

A energii budeme potřebovat stále. Proč tedy vedle vodních, větrných nebo fotovoltaických elektráren nevyužít technologii značně pokročilého čistého spalování. A závěr? Odpadů vyprodukujeme právě tolik, kolik jich vyprodukovat chceme! Na skládkách neskončí pouze ten odpad, který nejsme líní vytřídit a recyklovat. Proč by tam měl končit i ten zbytek, který můžeme využít k výrobě energie. Více informací na www.kr-vysocina.cz/isnov.asp.

MUDr. Jiří Běhounek

hejtman Kraje Vysočina