Kancelář Kraje Vysočina v Bruselu

Shodou okolností na dva dny za sebou připadají v červenci státní svátky připomínající křesťanské tradice v naší historii. Většina obyvatel vnímá tyto dva dny zjednodušeně jen jako vítané prodloužení letního volna – zvláště pokud to vyjde tak pěkně jako letos – kdy tyto volné dny navazují na víkend. Přitom jde o významné výročí, které má svůj obsah nejen pro aktivní křesťany. Cyril a Metoděj přinesli s možností srozumitelného šíření křesťanské věrouky do života našich předků v devátém století především duchovní rozměr zároveň s prosazováním rovnoprávnosti slovanské kultury. Jan Hus zase odvážně poukazoval na nešvary v praktikách církve, na potřebu její obrody a vůbec sociálně spravedlivé společnosti. Odkaz těchto myslitelů cítím v mnoha směrech jako velmi aktuální. Potřeba silnějšího duchovního rozměru života naší společnosti a vymícení korupce a nespravedlivě rozmařilého života některých skupin obyvatel jsou bezesporu tématy, která vnímáme i dnes jako naléhavá. Připomenu jen malý úryvek z Husova kázání: „Tak jako hejno krkavců snesli se na tuto zemi, aby vyklovali každé zrnko zlata a stříbra. Nemají slitování. Jejich srdce zjedovatěla touhou po bohatství. Se vším kupčí, všechno prodávají.“ Po šesti stech letech ta slova nezní bohužel jako pouhá historie, ale i jako určitá část naší přítomnosti.

Původní odkaz křesťanství je po těch staletích doplněn nespočtem nových filosofických a vůbec myšlenkových proudů. Přesto má křesťanství stále výrazný význam právě jako nositel onoho duchovního rozměru v životě společnosti. Do našeho kraje zasahují tři katolické diecéze – brněnská, královehradecká a českobudějovická. Setkali jsme se letos v březnu s jejich vrcholnými představiteli – biskupy - a na mnohém jsme se bez problémů shodli. Hledali jsme spolu například cesty naší další pomoci církevním kulturním památkám. Jde o dědictví po našich předcích, a tak by se na jejich stavu měla i nadále svým dílem podílet nejen církevní správa. Dohodli jsme se na pomoci kraje v roce 2011 zvláště specifickým církevním památkám v malých obcích, kde se prostředky shánějí jen obtížně. Zjara jsem rovněž přivítal jmenování otce biskupa Královéhradecké diecéze Dominika Duky pražským arcibiskupem. Znám ho totiž jako vstřícného, vnímavého a laskavého člověka.

Chápu křesťanství (nejen katolické) nepoliticky jako starost o duši člověka. Ostatně i zdravotnictví, které je mým osudem, by nemělo být redukováno na pouhé udržování fyziologických funkcí těla. Však stav duše se zdravím úzce souvisí. A důležitá je tolerance k různým podobám duchovna. I proto je například svěcení nových zdravotnických kapacit jedním z vhodných vyjádření tohoto duchovního rozměru péče o člověka.

Vnímám stále potřebu nezapomínat na původní myšlenky křesťanství jako jsou potřeba pokory, skromnosti, odpuštění, nepodléhání honbě za mamonem. Naproti tomu nenávist, zlobu, nepřejícnost a nesmiřitelnost bychom měli hlasitě odsuzovat a ne těmto nedobrým projevům přitakávat, nebo jen mlčky přihlížet. Letní svátky věrozvěstů Cyrila a Metoděje a Mistra Jana Husa nemáme ještě tak zažité jako třeba Vánoce. Kromě tradičních slavností na Velehradě se ve znatelné míře nikde neprojevuje kulturní a historická souvislost těchto svátků. Je to škoda. Kromě využití volna k odpočinku a regeneraci fyzických sil bychom těchto dnů měli využít i jako svátků duše – například jako příležitost k zamyšlení nad tím, jakým způsobem naplňujeme nám vyměřený čas, jak se chováme ke svým blízkým. Nebo obecně k těm „bližním“. V tomto směru je odkaz křesťanství jistě využitelný pro všechny.

Jiří Běhounek,

hejtman Vysočiny