Servis pro novináře

V půlce června, kdy s předstihem píšu tyto řádky, jsme stále svědky dlouhodobých bojů uvnitř vládní koalice, vzájemných výhrůžek, výčitek a ultimat. Také osobní aféry vyplují na povrch, neřeší se, časem se otupí jejich hrot a zase se na ně zapomene. Tak se tomu děje u nás léta. Nezvratným faktem je pouze realita, že jsme leccos v tom našem státě prošustrovali a musíme šetřit. Čekají nás tedy mimo jiné léta odkládané a neřešené reformy důchodového systému, sociálního systému, zdravotnictví a mnohé další. Jejich potřebu nikdo nezpochybňuje.

Horší je skutečnost, že návrhy připravovaných reforem jsou sociálně velmi necitlivé. Opět je mají odnést ti slabší, kteří se nemohou bránit. Hlavně mladí lidé a důchodci. K těm bohatším se změny chovají s pochopením. A ještě více alarmujícím je to, že tyto nedomyšlené reformy ve svém důsledku příliš úspor nepřinesou, naopak, v některých případech se ještě prodraží.

Reformy jsou šité horkou jehlou bez diskuse nad důležitými souvislostmi a jejich řešením. Například v jakési laické diskusi nad důchodovou reformou se mluví hlavně o tom, že se nám bude zvyšovat odchod do důchodu na 67 nebo dokonce 70 či více let věku. Bavíme se o tom, jak bude 70letá učitelka bojovat s čilými puberťáky nebo jak budou dělníci – stařečci zvládat fyzicky náročnou práci. Přitom ta práce jednoduše pro ně nemusí být. Nebo budou všichni mladí na podpoře a staří se budou potácet v práci? Bude pro stát výhodné, když budou místo třicetiletých pracovat pětašedesátníci? Nebudou ti staří méně výkonní? A nebudou psychické problémy nezaměstnaných mladých mít i jiné negativní důsledky? Zkrátka – vyřeší vše jen prosté posunutí věku, ve kterém se ještě musí pracovat? Dovolím si o tom pochybovat.

Peníze nepřebývají ani v krajské kase. V této situaci nás ještě žádají o finanční výpomoc policie nebo hasiči, což jsou ovšem organizační složky státu, který je zřizuje, řídí a financuje. Bohužel omezeně a jak je vidět, nedostatečně. Stát nastavuje pravidla na výběr peněz, ale neumí to – vybírá je špatně, s jejich přerozdělováním je to ještě více tristní. Navíc stát omezuje tok finančních prostředků i na ty oblasti, které před časem „hodil na krk“ krajským samosprávám. O více než sto milionů méně jsme dostali na krajské školství, slíbené peníze stále chybí na zdravotnictví, záchranku jsme už museli „zachraňovat“ další mnohamilionovou dotací z krajských prostředků. Města a obce mají rovněž s omezováním svých příjmů dostatek zkušeností. Samosprávy nejsou firmy, které si mohou peníze vydělat. Pokud vláda (stát) nezmění svůj přezíravý vztah k oprávněným nárokům krajů, měst a obcí, budou problémy se zajištěním potřeb občanů v místech jen přibývat.

Leč začíná léto a doba dovolených a je tedy čas myslet i na příjemné věci. Můžeme nabírat síly pod silnými slunečními paprsky u moře, poznávat historické památky či jiné způsoby života po celém světě. Anebo zůstat doma a prozkoumat třeba neznámé kouty Vysočiny. V těch mírných kopečcích, v hlubokých lesích, u chladivých rybníků nacházíme my domorodci i návštěvníci z jiných krajů a zemí místa pro relaxaci a odpočinek po celoročním shonu. Každý může najít místa pro koupání, cykloturistiku i klasické pěší túry s doprovodem šumění stromů. Vše záleží na vaší volbě. Přeji vám všem pěkné léto, načerpání nových sil a vytržení alespoň na čas z každodenních starostí.

Jiří Běhounek

hejtman Vysočiny