O Kraji Vysočina

Přicházející jaro nám kromě očekávaných hřejivých paprsků přináší i obnažení nepořádků nahromaděných v našich obcích a městech za zimu. Zvláště když je ta zima tak dlouhá jako ta letošní. Většinou se pouštíme sami do jarního úklidu okolí našich obydlí, i když bohužel mnoho spoluobčanů to nepovažuje za svou starost a nechává to na jiných. Naopak zvláště v menších městech a obcích si někteří dobrovolníci přibírají i pravidelnou péči o to společné – například o pomníky a hroby připomínající oběti válek. Ty jsou projevem úcty nejrůznějším osobnostem – od skutečných obětavých hrdinů bojujících za svobodu své vlasti až po nechtěné oběti zájmů vládců a jejich ambicí. Udržování těchto památek by mělo být pro nás všechny občanskou povinností. A určitě i pietní připomenutí historických událostí a jejich hrdinů má svůj trvalý význam.

Potěšila mě zpráva, že byla nově zpřístupněna evidence válečných hrobů umístěných v kraji Vysočina a dále v celé České republice i v zahraničí. Tato evidence zahrnuje nejen místa, kde jsou pohřbeny ostatky osob, které zahynuly v důsledku aktivní účasti ve vojenské operaci nebo v důsledku válečného zajetí, ale i pomníky a pamětní desky nebo jiné symboly připomínající válečné události. Každý zájemce, který si chce vyhledat například někoho ze svých předků nebo osobu, o níž slyšel, že zahynula během války, a neví, kde je pohřbena nebo kde je připomenuta, může si nyní tyto údaje zjistit v centrální evidenci válečných hrobů. Ta je k dispozici na internetové stránce www.valecnehroby.army.cz.

V kraji Vysočina je nejvíce evidovaných válečných hrobů a pietních míst na Jihlavsku (713), dále pak na Třebíčsku (295), na Havlíčkobrodsku (256), na Žďársku (255) a na Pelhřimovsku (193).

V květnu to už bude 65 let, co v naší střední Evropě neznáme hrůzy války. Za tu historicky nejdelší dobu bez válečného běsnění jsme si na mírovou skutečnost zvykli jako na samozřejmost. Ale stále vidíme v barvitém zpravodajství ze všech končin světa, že lidská agresivita ve své nejstrašnější podobě nepřestala existovat. Co můžeme tedy my udělat pro to, aby byl mírový stav u nás trvalým? Ty velké války bývají důsledkem osobních malostí. Touhy po moci a majetku, po ovládání jiných, důsledkem sobectví, závisti a zášti. Můžeme tedy každý  „bojovat za mír“ tím, že se budeme prostě snažit být lepší. Vzdělanější, tolerantní k odlišnostem rozdílných osobností, přejícní a vstřícní k lidem ve svém okolí. Myslím, že všichni takoví přátelští lidé, kteří nemyslí jen na svůj osobní prospěch, výrazně přispívají k tomu, že válku známe jen z filmů a románů.

Jiří Běhounek,

hejtman Vysočiny