Dokumenty odborů krajského úřadu kraje Vysočina

Výtvarník Emanuel Ranný proslul zejména grafickou technikou suché jehly, které určil dosud neznámé či nepoužívané cesty. Jasně posunul hranice oboru, čímž si získal obdiv současníků, uznání odborných kruhů a mezinárodní věhlas. Jeho jméno nese během desítek let nespočet mezinárodních výstav a odnesl si řadu prestižních cen.

Emanuel Ranný vystudoval v roce 1964 obor malba na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Brně. Poté pracoval v propagačním oddělení továrny na pletací stroje v Třebíči. V té době se začal věnovat grafické technice

suché jehly. Pro svá první díla čerpá inspiraci v motivech židovské čtvrti v Třebíči a krajiny u Ptáčova.

Počátkem osmdesátých let výtvarník opouští zaměstnání a věnuje se výhradně volné tvorbě. Navazuje spolupráci s Janem Skácelem, jeho básně doprovází suchými jehlami a vlastním nákladem je vydává.

V roce 1985 poprvé vystavuje v zahraničí, jeho díla představuje Galerie Stari grad v Plovdivu. V následujících letech jsou k vidění Ranného skácelovské bibliofilie v brněnské Galerii Československého spisovatele a účastní se Mezinárodního bienále grafiky v Krakově a Lublani. Roku 1988 vzniká grafický cyklus inspirovaný Skácelovými básněmi, který umělec v následujících letech nadále rozšiřuje. Zahajuje také práci s další technikou, litografií.

O rok později získává první mezinárodní cenu na festivalu grafiky ve francouzském Mentonu za triptych Hřbitov vinařů ke stejnojmenné básni Jana Skácela. Později se stává členem Sdružení českých umělců-grafiků

HOLLAR.

Roku 1994 získal Cenu Ministerstva kultury v soutěži o Nejkrásnější knihu roku za knihu Bílá žízeň. Je vyzván k účasti na mezinárodní výstavě světových laureátů v polských Katovicích, za grafický list Rozloha podle Petra Krále obdržel čestnou cenu.

Vystavuje v USA, Japonsku a na dalších místech. V roce 2000 získal hlavní cenu za triptych Havraní krajina podle E. A. Poea. Od roku 2002 je každoročně Ranného grafický list součástí ocenění laureátů Ceny Jaroslava

Seiferta, udělované Nadací Charty 77.