Kultura a památky Kraje Vysočina

Adresa

Dolní Cerekev čp. 36

588 45 Dolní Cerekev

tel. 567 315 014

e-mail: dolnicerekev@dolnicerekev.cz Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

web: https://www.dolnicerekev.cz/expozice/ds-1022 

Otevírací doba

po domluvě na tel. 567 315 014

V rámci projektu Regionem Renesance nejen po stopách historie nově otevřená expozice Městyse Dolní Cerekve, která představuje životy a díla čtyř významných rodáků. Jedná se o tyto hudební skladatele: Antonín Ptáček (27. 2. 1865 Dolní Cerekev – 3. 4. 1943 Pardubice), František Prášil (3. 10. 1902 Dolní Cerekev – 14. 5. 1981 Bratislava), Karel Pádivý (10. 9. 1908 Dolní Cerekev – 25. 9. 1965 Trenčín) a Blahoslav Smíšovský (* 8. 3. 1931). Expozice je umístěna v rodném domě jednoho z nich, a to Karla Pádivého. Dále se návštěvník dozví i o historii městečka, životu a práci jeho obyvatel na přelomu 19. 20. století a okolní přírodě.

Osobnosti

Antonín Ptáček

Nejstarší známý skladatel se narodil v Dolní Cerekvi čp. 57. Jeho rodný dům byl však zbořen při rozšíření komunikace v dolní části obce. Měšťanskou školu vychodil v Třešti a učitelský ústav v Kutné Hoře. Zde byl učitelem a řídícím učitelem. Po vykonání státní zkoušky ve zpěvu a hře na varhany byl varhaníkem a ředitelem kůru v chrámu sv. Barbory. Ve spolku Tyl a Měšťanské besedě byl sbormistrem. Za svůj život složil cca dvě stovky skladeb, koled (např. Pět ukolébavek malému Ježíškovi; Vánoční květy pro dětské hlasy aj.), písní, zpěvoher i neprovedenou operu Mikuláš Dačický z Heslova. Neopomněl ani tvorbu pro děti, nejznámější je zpěvohra Perníková chaloupka; V říši vodního krále a Pod Blaníkem. Je autorem i několika pedagogických spisů např. Návod ku poznání not a jejich zpívání nebo školu pro smyčcové nástroje a žákovského zpěvníku Andělské zpěvy.

František Prášil

Druhý hudební skladatel pocházel z Dolní Cerekve čp. 21. Základy hudebního vzdělání dostal od otce, který byl varhaníkem místního kostela. Své nadání si rozvíjel na hudební škole v Telči, na pražské konzervatoři hrou na varhany a později absolvoval Hudební a dramatickou akademii v Bratislavě. Jako varhaník působil v Praze u Panny Marie Sněžné, u sv. Václava ve Vršovicích a později v Bratislavě na Slovensku, kde prožil velkou část svého života. Vedl soukromou hudební školu v Piešťanech, byl hudebním referentem v prešovském rozhlase a zároveň učil hru na varhany na učitelské akademii. Rovněž stál v čele pěveckého sboru evangelické besedy jako sbormistr. V bratislavském rozhlase pracoval jako hudební režisér (složil řadu scénických hudeb pro rozhlasové účely), stal se významným odborníkem v problematice rozhlasové práce. Jako varhaník koncertoval ve slovenských městech a v rozhlasových programech. Složil suity Z našich hor a Na břehu oravského jezera, kantáty Žatevná a Život svobodný, Vyznání, Sláva domovině atd. Napsal rovněž 15 sborů v doprovodu s orchestrem Polský tanec a upravil více jak 80 lidových písní.

Karel Pádivý

Narodil se v Dolní Cerekvi čp. 36 a v jeho rodném domě dnes sídlí hudební škola a je zde expozice Městyse Dolní Cerekve. Také se pravidelně uskutečňují setkání zástupců Trenčína, kde skladatel žil, zemřel a je pochován.

Základy hudebního vzdělání – hru na housle a dechové nástroje dostal od otce, později jako elév vojenské hudby v Jihlavě u kapelníka R. Pavlaty. Byl členem vojenského orchestru a filharmonie v Sibini. V Trenčíně konal vojenskou základní službu. Oženil se zde a aktivně se podílel na hudebním životě. Pracoval jako hudební referent v Matici slovenské v Martině, později byl redaktorem hudební edice SÚLUT v Bratislavě. Po návratu do Trenčína působil jako učitel hudby v LŠU, byl vedoucím odd. LUT v Domě kultury a pomáhal při organizování hudebních festivalů. Založil a vedl orchestr a velkou dechovou hudbu v závodě Merina. Složil např. hudbu k vojenské operetě Vzpomínka na Sibiř, pro dechový orchestr variace na lidovou písen Slniečko vychodí, Na březích Oravy aj., ale ponejvíce dechovky – Pochod textiláků, Hrej muziko hrej, Hore Váhom dolu Váhom, Ranní pozdrav, Našel dedine, Mutenická, Lesu zdar, Lesnická polka, Růženka, směs lidových písní Starý náš a mnoho jiných.

Blahoslav Smíšovský

Nejmladší ze čtyř hudebních skladatelů se narodil v muzikantské rodině v Dolní Cerekvi čp. 40. Maminka byla výborná zpěvačka, tatínek bubeník, starší bratr hrál na bicí a na housle. Učil se hrát na housle, harmonium, harmoniku, trombon, baskřídlovku. Na gymnáziu se u prof. Matla učil hrát i na basu v dudácké muzice a u prof. Brabence jako nepovinný předmět měl hru na klavír. Již v deseti letech napsal první skladbičku „Šípkový květ“. Vystudoval muziku a češtinu na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Na vojenskou základní službu nastoupil do Jičína, po roce byl odvelen do Bzence na Slovácku. V Uherském Ostrohu u Uherského Hradiště se oženil, působil jako učitel (na středních školách a na LŠU) i jako muzikant v kapelách swingových i dechových – např. Bojané, Mistříňanka, Stříbrňanka, Moravanka, Frajérka aj.

Slovácko ho přijalo za svého – ovšem s podmínkou zkrácení jména na Slávka (slav). Je autorem přibližně pětiset prací (pro dětské sbory, písně taneční i poslechové pro dechové orchestry, taneční hudba, pastorely, písně vánoční i chrámová hudba). Spolupracoval s textaři a básníky – např. Františkem Kožíkem, Růženou Sypěnovou, Václavem Babulou, Václavem Renčem, Stanislavem Pěnčíkem, Vladimírem Salčákem, Marií Kolomazníkovou, Jardou Hájkem aj. Občas psal i texty k vlastní muzice – např. Písničku pro mámu, Polku Jihlávka atd. Některé písničky již zlidověly – např. Za tichú Moravú, Zahrada Moravy, Měšťanská hospůdka, Hodonínská bažantnica, Pod dubňanskú horú a Falešná frajárka. Při příležitosti svých sedmdesátých narozenin se stal „čestným občanem“ Uherského Ostrohu i rodné Dolní Cerekve.