Kultura a památky Kraje Vysočina

Jaký byl rok 2019 z pohledu Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě?

Galerie se v roce 2019 zaměřila především na krátkodobé výstavy. Obsáhlejší výstavní činnost byla díky realizaci výstav i v prostorách stálé expozice. V průběhu roku jsme realizovali několik mimořádných výstavních projektů. Dvěma z nich jsme se připojili k připomínce 30. výročí pádu železné opony. První byl věnován tvorbě experimentálního básníka a výtvarníka Josefa Honyse (1919 – 1969). Jeho dílo se stalo důležitým předělem v českém umění a přirozenou reakcí na socialistický realismus. Během svého krátkého života sbíral úspěchy na mezinárodní scéně, jeho dílo je zastoupeno v zahraničních sbírkách, ale v ČR zatím zůstává neznámé. K výstavě jsme připravili a vydali obsáhlou publikaci „Vzpomínky na malíře a básníka“, která vyšla i za finanční podpory MK ČR. Výstavou a knihou jsme chtěli představit široké odborné i laické veřejnosti životní příběh a dílo dnes zapomenutého autora, který měl problémy s komunistickým režimem a kolem jehož předčasného tragického odchodu je mnoho podivných a dosud nevyjasněných okolností. Výstava se dočkala i reprízy v Oblastním muzeu a galerii Most.

Druhým pak bylo seznámení veřejnosti s výtvarnou a animační tvorbou plzeňské rodačky Haliny Weissové z let 1968 – 2015, které autorka prožila v emigraci ve Švýcarsku. Halina Weissová po absolutoriu výtvarné školy grafické v Praze pracovala ve studiu Bratři v triku. Spolupodílela se na krátkých animovaných filmech a večerníčcích pro českou televizi. Animovala filmy režiséra Eduarda Hofmana, Václava Bedřicha, Zdeňka Milera a dalších. Od roku 1959 začala pracovat pro americkou společnost Rembrandt Films a animovala krátké filmy i seriály režírované Genem Deitchem. Mimo jiné se podílela na filmu Munro, který byl v roce 1961 oceněn Oscarem. V roce 1968 odjela Halina Weissová animovat do Mnichova, kde ji překvapily události 21. srpna, a následovala emigrace. Její spolupráce s režisérem Genem Deitchem jí po emigraci otevřela možnost práce v různých reklamních agenturách. Později zde působila jako svobodná výtvarnice. Její výtvarná tvorba se vyznačuje velkým smyslem pro humor, situační komiku, často ironickým pohledem na lidské i zvířecí slabiny a velkým porozuměním pro vztah dětí k jejich zvířecím přátelům. U nás je dnes naprosto zapomenutá a neznámá. Výstavu jsme připravili z její pozůstalosti, kterou nám věnuje její manžel Jaroslav Weiss.

Vedle těchto dvou projektů jsme připravili i další mimořádné výstavy a to „Femme fatale“ aneb české umělkyně s pařížskou zkušeností. Ta představila návštěvníkům díla českých malířek a sochařek, které se v době, kdy to bylo především výsadou mužů, vydaly do Paříže, aby zde načerpaly podněty pro svou tvorbu. Zastoupena byla díla autorek tvořících v Paříži v prvních třech desetiletích 20. století a to Marie Galimberti-Provázkové, Věry Jičínské, Milady Marešové, Vlasty Vostřebalové – Fischerové, sochařky Mary Durasové a Marty Jiráskové i solitérních umělkyň Julie Winterové Mezerové, Linky Procházková či Boženy Jelínkové Jiráskové. Jejich dílo stálo povětšinou celá léta mimo uměleckohistorická bádání a až v poslední době je tento dluh napravován a jejich dílo je prezentováno veřejnosti.

Další výstava nazvaná Příběhy staré Persie byla věnována ilustrační tvorbě, kterou připravili nejlepší současní íránští ilustrátoři pro evropské publikum. Tento reprezentativní výběr prací téměř čtyřiceti soudobých íránských umělců, z nichž mnozí získali za svou práci prestižní světová ocenění, byl prezentován v Dánsku, Švédsku, Polsku a České republice. Havlíčkobrodská galerie byla pátou zastávkou výstavy na evropské půdě. Tento unikátní projekt shromáždil poprvé na jednom místě nejlepší díla současných íránských umělců vytvořených různými uměleckými postupy, které vykazují jeden společný rys a tím je přímá či nepřímá návaznost na kulturní tradici staré Persie. Kromě perské tradice se v nich mísí i západní vlivy včetně moderních technologií, a to vše v tématech, jež prezentují tradiční perské příběhy staré tisíce let i ryze současnou íránskou literaturu pro děti.

Na prázdninové měsíce jsme ve spolupráci s Regionálním muzeem v Kolíně připravili projekt Průkopníci moderní české fotografie, který představil tvorbu tří českých fotografů – Jaroslava Rösslera, Josefa Funkeho a Josefa Sudka, jejichž inovativní přístupy k fotografické tvorbě jsou zcela srovnatelné se světovými jmény jako Man Ray apod. Ze Sudkova díla jsme vybrali především jeho intimní zahradní a interiérová zátiší, Funkeho tvorbu zastoupily zajímavé pohledy z prostředí rodného Kolína. Poprvé u nás byla vystavena díla Jaroslava Rösslera, rodáka z nedalekého Smilova, jehož jméno má světový zvuk, ale v českém prostředí bylo jeho dílo zhodnoceno až teprve na konci 60. let 20. století. Byl mistrem fotografického experimentu a jeho tvorba v sobě nese prvky tehdejších progresívních uměleckých avantgardních směrů, především konstruktivismu.

Hlavně dětem a mládeži pak byla určena výstava ilustrací dobrodružné literatury Miloslava Havlíčka, kterou převzala Horácká galerie v Novém Městě na Moravě. Nejen pro lokální patrioty jsme pak připravili dvě výstavy autorů svázaných s našim městem a krajem. První byla malba havlíčkobrodského rodáka Josefa Sasky, druhou připomenutí tvorby humpoleckého rodáka Milana Meda.

Vedle výstav i v roce 2019 fungoval výtvarný kroužek pro děti mladšího školního věku. Edukátorka připravila a realizovala desítky doprovodných programů k výstavám i tolik oblíbené a hojně navštěvované velikonoční a vánoční dílny. Pokračovala pravidelná setkání s uměním pro seniory v domovech pro seniory a periodické akce jako Noc literatury, Noc muzeí, Dny otevřených dveří pro školy, Dny evropského historického dědictví, Dny otevřených ateliérů na Vysočině a Mikulášské dílny. V roce 2019 jsme rozšířili nabídku edukačních aktivit galerie o doprovodné programy vytvořené na míru konkrétním požadavkům škol, skupin a institucí.

Rok 2019 byl také výjimečným rokem pro sbírkový fond spravovaný naší galerií. Díky mimořádné dotaci Kraje Vysočina a zapojení investičního fondu galerie se nám podařilo získat vybraný soubor 4 komorních děl třešťského rodáka Jiřího Johna z vrcholného období jeho tvorby. Obrazy pak ještě doplnil konvolut 11 ilustrací ke sbírce Františka Halase - Já se tam vrátím a Doznání. Jedná se o uzavřené a téměř nedostupné dílo předního představitele české umělecké scény šedesátých let 20. století, který se na trhu s uměním objevuje výjimečně. Tato díla velmi významně doplnila a obohatila tristní autorovo zastoupení ve sbírce. Dále se nám podařilo zakoupit obraz Jana Hoyera, dnes neznámého a zapomenutého malíře, rodáka z Radňova u Humpolce, obraz brněnského výtvarníka Aloise Mikulky, grafické listy Viktora Strettiho a Jana Charlese Vondrouše. Ani jednoho z těchto autorů jsme ve sbírce dosud neměli vůbec zastoupeného. Také dary velmi významně rozšířily naší sbírku. Z nich bych chtěla vyzdvihnout 40 ilustrací, 10 koláží a 1 obraz Miloslava Havlíčka, který také ve sbírce dosud chyběl.

Která výstava/akce vzbudila mezi návštěvníky největší ohlas?

Největší návštěvnosti dosáhla výstava Josef Saska - Síla barvy. Odborná veřejnost nejvíce ocenila výstavu Průkopníků moderní české fotografie a ukázku současné íránské ilustrace.  Velkou návštěvnost měla i výstava Nekonečná dobrodružství Miloslava Havlíčka.

Co zajímavého připravujete v roce 2020?

V roce 2020 se můžete těšit na řadu velmi zajímavých projektů.  Začínáme 24. ledna a to hned dvěma výstavami. Hlavně dětem je určená výstava „Potvorové“ aneb z fantaskního světa Aloise Boháče. Spolu s ní představíme fotografickou tvorbu Pavla Štichy, českého fotografa žijícího v Německu. Poté potěšíme milovníky humoru a satiry pracemi jednoho z našich nejlepších současných malířů inteligentního vtipu, slovních hříček a vtipných analogií na dějinné události Pavla Matušky – „Hříchy a hříčky naší doby“. Nejen do české historie nás zavedou ilustrace Renáty Fučíkové. Poprvé se v naší galerii souborně představí tvorba profesora Eduarda Ovčáčka nebo Tomáše Švédy. Z regionálních autorů bych pak zmínila Petra Mášu a na závěr příštího roku představení tvorby tří generací rodiny Škrabánků.

Na co - kterou výstavu/projekt se těšíte nejvíce Vy osobně? Vaše očekávání, přání?

Příprava a realizace každé výstavy či akce je jedinečná a přínosná. Nejen podrobným studiem a získáním nových informací, ale i osobními setkáními a rozhovory s jednotlivými autory, bližším seznámením s procesem jejich tvorby, výběrem jednotlivých děl a tak dále.  Těším se na všechny plánované výstavy nejen v letošním, ale i v příštích letech, neboť i na nich již průběžně pracujeme. Doufám, že i umění milovná veřejnost bude s naší nabídkou spokojená.

Na otázky odpovídala: Mgr. Hana Nováková, ředitelka Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě; http://www.galeriehb.cz