Dokumenty odborů krajského úřadu kraje Vysočina

Plk. v. v. Jan Velík se narodil v Hodoníně . V roce 1940 zakončil studium reálného gymnázia a téměř okamžitě byl totálně nasazen v Německu v přístavu Hamburk. Zběhl, byl chycen ve Vídni a tři měsíce gestapem vězněn. Jeho matka v té době žila na Slovensku a tam byl také předán německými úřady. 1. října 1942 nastoupil do slovenské armády v Trnavě. Prošel základním výcvikem a byl odeslán na východní frontu. Po čtrnácti dnech na frontě zběhl na území ovládané Sovětskou armádou a do té vstoupil 1. března 1943. Zúčastnil se aktivně bojů od Kurska až po Dněpr jako tankový desant. 28. 12. 1943 byl předán do sestavy Československé samostatné paradesantní brigády. Absolvoval výcvik v Jefremově a zúčastnil se všech bojových akcí brigády pod vedením plukovníka (a pozdějšího generála) Přikryla až do osvobození vlasti v květnu 1945.

Poslední složitou a náročnou akcí byl tříčlenný výsadek (zde zastával funkci zpravodajce) jako daleký předsunutý průzkum v oblasti Protektorátu Čech a Moravy. Krycí jméno výsadku bylo STAS a zprávy byly předávány prvnímu Československému armádnímu sboru.

V květnu 1945 zůstal v armádě na Ministerstvu obrany a sloužil v hodnosti poručíka spojovacího vojska. V roce 1946 byl povýšen do hodnosti nadporučíka. Po únoru 1948 se ocitl na „černé listině“ nepohodlných důstojníků a k 30. 11. 1949 byl protiprávně a z politických důvodů propuštěn. Nikdy nebyl členem žádné politické strany.

Čtyřicet let nesměl vykonávat úřednickou ani technickou funkci a byl trvale kontrolován a vyslýchán ve služebnách StB pro podezření, že spolupracuje s CIC. Byly u něho prováděny domovní prohlídky.

V roce 1968 vrátil Sovětskému velvyslanectví všechna vyznamenání, která mu byla propůjčena, a v rozhlase Žďár nad Sázavou a Hradec Králové odsoudil vstup vojsk Varšavské smlouvy. To byl další důvod pro šikanu jeho i jeho rodiny v době normalizace.

V lednu 1990 se stal zakládajícím členem SVO (Sdružení vojenská svoboda), jež bylo později přejmenováno na Vojenské sdružení rehabilitovaných. V něm je dodnes aktivním členem. Od roku 1990 je předsedou okresní organizace ČSBS a členem ústředního výboru ČSBS. Je navržen na udělení státního vyznamenání, na udělení řádu Bílého Iva.