Odpady Vysočiny

Stojíme na prahu nového roku. Roku, který v žádném případě nebude snadný. Přitom mnozí naši spoluobčané si to neuvědomují a žijí nad své možnosti. V nejisté době si berou nejrůznější půjčky i na to, co nutně nepotřebují, a pak se diví, když nemají prostředky na to nejpodstatnější. Například na splácení hypoték nebo dluhů, za něž ručí svým bydlením. Pak jsou překvapeni, že se ocitají v bezvýchodné situaci a žádají jiné o vyřešení svých problémů. Jako hejtman cítím potřebu upozornit na tato nebezpečí. Zřejmě bude přibývat takto postižených a nejsou na to připraveni ani oni jedinci, ani stát, kraje nebo obce. Bylo by naivní domnívat se, že nezaměstnanost bude v dohledné době klesat. Přitom někteří zaměstnaní nevnímají, že práce je hodnota, již všichni nemají, neváží si jí. Kladou si nereálné nesplnitelné požadavky, v zaměstnání se snaží kličkovat, neodvádějí plnohodnotný výkon, dobře znají všechna svá práva, povinnosti naopak nevnímají.

Naše společnost historicky vyrostla na křesťanských tradicích.  Ale rychle jsme zapomněli v touze po neomezeném konzumu na slova jako je pokora, úcta k bližním, šetrnost, solidarita se slabšími nebo nešťastnějšími. Sobectví, snaha urvat pro sebe co nejvíce, neslušnost v jednání se někdy pro některé stávají samozřejmostí a ani se za to nestydí. Pak se snaží všechno svést na politiky jako symbol nectností. Jako každé zevšeobecnění i toto pokulhává, ale slouží jako alibi pro mnohé vlastní špatnosti. Výmluva zní – však všichni kradou a podvádějí, tak co já bych si taky trošku nepomohl, však jiní kradou víc. V krutém středověku takovému zloději usekli ruku a nepomohlo mu ukazovat na jiné. Ani neměl čím. Ne že bych chtěl dávat takovou krutost za vzor. To jen tak pro připomenutí. Ukazovat na jiné – to by nám šlo, své hříchy vidět nechceme.

Desatero je dnes většině lidí cizí a četným jedincům k smíchu. A to je zlé. I naší společnosti 21. století mají tyto prosté zásady poctivého života co říci a jejich dodržováním by nám ubylo mnoho problémů. I z dávné historie známe příklady, co vedlo k rozpadům i velikých mocných říší. Rozmařilost, marnotratnost, nemravnost a nemorálnost předcházely pádu nejen Říše římské.

Ale vraťme se do současnosti. Nechci pouze lamentovat. Nejsme na tom tak špatně, jen nejsme často ochotni se uskrovnit, počítat prostě s tím, že se nebudeme mít neustále jen lépe a lépe. Nakonec jsme tu na omezenou dobu, nejsme neomezenými vládci zeměkoule – však nám to příroda občas tvrdě připomíná. Se zapomenutím na křesťanské zásady jsme mnohé vytěsnili ze své mysli např. smrt odmítáme vnímat jako nutnou součást našich životů.

Když se ovšem soustředíme na pozitivní hodnoty, uvědomíme si, že na tom nejsme ve své zdrcující většině snad tak zle. Mysleme víc na to dobré kolem nás a ty dobré kolem nás. Nakonec mě vždy povzbudí to, že těch pracovitých, poctivých a svědomitých je podle mých zkušeností výrazná většina. Jen často nejsou tak vidět jako ti líní, věčně si stěžující. Takže se ani toho nelehkého roku, co nás čeká, nebojím.

Přeji nám všem, aby se v našich myšlenkách i činech více projevovala především pokora spojená s úctou k bližním, se spoluzodpovědností za ten náš svět, s vědomím solidarity.  Pak budeme vše zvládat lépe a cítit se šťastnější.

Jiří Běhounek,

hejtman Vysočiny