Dokumenty odborů krajského úřadu kraje Vysočina

Každý rok se to vrací. Zima na Vysočině je jiná a mrazivější než ve většině krajů naší země. I v celostátních médiích se nám dostává více prostoru. Bohužel často jen ve spojení se zasněženými a zledovatělými silnicemi v našem kraji. S problémy na dálnici i na jiných našich komunikacích přicházejí zprávy o haváriích, o situacích s obtížnou sjízdností cest. Mnozí si při návratech z Prahy, Brna, jižních či východních Čech na hranicích kraje občas zabrbláme – „...ach jo, tak jsme zase na Vysočině...“. Když se totiž blížíme domů, přituhuje - daleko častěji než jinde nás vítá větší chladno, sněžení a vůbec drsnější klima. A pokud se pohybujeme jen uvnitř kraje, zase si všichni někdy povzdechneme – „...ach jo, zase zasypáno, kde jsou silničáři, to neví, že sněží...!?“.

Připomenu, jak je starost o komunikace rozdělena. Na území kraje Vysočina se nachází 5 094 km silnic. Z toho dálnice D1 protíná kraj v délce 93 km, silnice I. třídy měří celkem 422 km. Dálnice a silnice I.třídy jsou ve vlastnictví státu a spravuje je Ředitelství silnic a dálnic České republiky. Ve vlastnictví kraje jsou silnice II.třídy (1 630 km) a III. třídy (2 949 km). Krajská správa a údržba silnic Vysočiny, naše příspěvková organizace,  udržuje silnice ve vlastnictví kraje Vysočina a smluvně taky silnice I. třídy.

Nebudu vás přesvědčovat, že je všechno v pořádku a že se to prostě jen nedá vše stihnout. Jako v každém zaměstnání i mezi silničáři jsou lidé různí – obětaví, pracující s nasazením, systematicky a s rozmyslem, ale i ti jiní – méně obětaví, méně myslící. Na druhé straně je pravdou, že při náhlém náporu přírody nemohou být všude. Ale chybí nám vždy zrovna tam, kde jsme my – nespokojení a rozčilení.

Při zamyšlení nad prací silničářů mě napadá obecná pravda. Jde o to umět se podívat objektivně na práci jiných. Kriticky a nesmlouvavě k nedokonalostem nebo flákačství. Ale není fér rychle soudit práci jiných bez znalosti situace a možností těch druhých. To platí o práci učitelů, lékařů, ale i zedníků nebo silničářů.

Zima – to ovšem nejsou jen silnice. Na sníh a mráz mnozí zase naopak čekají s nadějí. Vyznavači zimních sportů se těší, až budou brázdit krajinu na běžkách, někteří taky sjíždět naše mírné kopečky na sjezdovkách, děti zase rády využívají zamrzlé rybníky. A nejen starší lidé nostalgicky vzpomínají na někdejší ladovské idylky, taková procházka zasněženou krajinou umí pohladit na duši. Zima na Vysočině umí být i krásná a poetická.

Nikdy jsem nevěřil, že se nám lidem podaří poručit větru a dešti. Natož sněhu a mrazu. Takže nám nezbývá než v rámci omezených lidských možností si s nástrahami zimy poradit. A zároveň nezapomínat vychutnávat i její kouzlo...

Jiří Běhounek,

hejtman kraje Vysočina