Rozpočet kraje

V sobotu 8. května si připomeneme výročí konce nejničivější války v dějinách lidstva. Druhá světová válka je dnes pro většinu obyvatel vzdálenou historií. Její průběh a důsledky ale v mnohém ovlivnily desetiletí následující po jejím konci a svým způsobem i náš dnešek.

Neměli bychom zapomínat na statečnost tisíců československých vojáků, kteří tehdy odešli bojovat za svobodu na západní i východní frontu. Další nenápadní hrdinové riskovali své životy v domácím odboji. Při zamyšlení nad dějinnými mezníky se nevyhneme konfrontaci s přítomností. Je jasné, že euforii a odhodlání, s jakými se setkalo vyhlášení mobilizace v září 1938, bychom se dnes při ohrožení naší republiky  ani zdaleka nedočkali.  Považujeme za samozřejmost, že o naši bezpečnost, samostatnost a státní i osobní svobodu se postará někdo jiný. Je to realita, všechno se jaksi profesionalizuje. Neměli bychom ovšem alespoň při těchto výročích zapomínat vzdávat úctu těm, kteří se o náš mírový stav svou obětavostí v minulosti zasloužili.

To uznání  můžeme projevit například péčí o pomníky a hroby připomínající oběti válek. Udržování těchto památek by mělo být pro nás všechny občanskou povinností. A určitě i pietní připomenutí historických událostí a jejich hrdinů má svůj trvalý význam. Je dobře, že byla nově zpřístupněna evidence válečných hrobů umístěných v kraji Vysočina i  v celé České republice i v zahraničí. Tato evidence zahrnuje nejen místa, kde jsou pohřbeny ostatky osob, které zahynuly v důsledku aktivní účasti ve vojenských operací nebo v důsledku válečného zajetí, ale i pomníky a pamětní desky  nebo jiné symboly, připomínající válečné události. Každý zájemce, který si chce vyhledat například někoho ze svých předků nebo osobu, o níž slyšel, že zahynula během války, a neví, kde je pohřbena nebo kde je připomenuta, může si nyní tyto údaje zjistit v centrální evidenci válečných hrobů. Ta je k dispozici na internetové stránce www.valecnehroby.army.cz.

Už šedesát pět let v naší střední Evropě neznáme hrůzy války. Za tu historicky nejdelší dobu bez válečného běsnění jsme si na mírovou skutečnost zvykli jako na nepochybnou jistotu. Ale stále vidíme v barvitém zpravodajství ze všech končin světa, že lidská agresivita ve své nejstrašnější podobě nepřestala existovat. Co můžeme tedy my udělat pro to, aby byl  mírový stav u nás trvalým? Ty velké války bývají mimo jiné důsledkem osobních malostí. Touhy po moci a majetku, po ovládání jiných, sobectví, závistí a záští. Můžeme tedy každý  „bojovat za mír“ tím, že se budeme prostě snažit být lepší. Vzdělanější, tolerantní k odlišnostem druhých lidí, přejícní a vstřícní k lidem ve svém okolí. Myslím, že všichni takoví přátelští lidé, kteří nemyslí jen na svůj osobní prospěch, svým způsobem přispívají k tomu, že válku známe jen z filmů a románů.

Jiří Běhounek,

hejtman Vysočiny