Odpady Vysočiny

S konečně počínajícím jarem jsme prožili ve svých rodinách Velikonoce.  Pro věřící jde o jedny z nejvýznamnějších svátků roku, pro jiné jsou symbolizovány hlavně obchůzkou s pomlázkou, školáci zase zajásali nad pětidenními prázdninami, někteří bohužel zaregistrovali jen pondělní volno. Je škoda, že zapomínáme na původní význam svátků, které měly po staletí u nás svůj duchovní obsah.

Jsme svědky často podivných diskusí nad tímto světem plným nejrůznějších sporů a výtek jedné zájmové nebo politické skupiny proti druhé. Mluví se často o tom, že naše země je výrazně ateistická. Myslím si, že v otázkách víry se to někdy zjednodušuje na aktivní praktikování vyznání. Žijeme v tradičním středoevropském křesťanském prostoru a něco ze stoletých zásad máme každý v sobě. Více jsou vidět a slyšet ty výrazné a  medializované případy „nekřesťanského“ chování. Ale velká většina lidí u nás má v sobě morální imperativy, jež mají základ v moderním křesťanství zbaveném středověkých metod svého prosazování.

Do našeho kraje zasahují tři katolické diecéze – brněnská, královéhradecká a českobudějovická. Při našem setkání s představiteli církve, jejichž působení zasahuje na Vysočinu, jsme se v březnu tohoto roku na mnohém bez problémů shodli. Hledali jsme spolu cesty naší další pomoci církevním kulturním památkám. Jde o odkaz našich předků, a tak by se  na jejich stavu měla i nadále svým dílem podílet nejen církevní správa. Vyjádřil jsem i svůj nesouhlas s tzv. „blokačním paragrafem“, který církvi znemožňuje nakládat i se svým nezpochybnitelným majetkem. Jmenování otce biskupa Královéhradecké diecéze Dominika Duky  pražským arcibiskupem jsem rovněž přivítal, protože ho znám jako vstřícného, vnímavého  a laskavého člověka.

Podle mého názoru zapomínáme především na ty možná nenápadné, leč velmi významné myšlenky křesťanství jako jsou potřeba pokory, skromnosti, odpuštění, nepodléhání honbě za mamonem. Naproti tomu nenávist, zášť, závist a nesmiřitelnost bychom měli hlasitě odsuzovat a ne těmto nedobrým projevům lidského ega tleskat, když se nám to hodí.

Přinejmenším by každé tradiční svátky jako jsou Velikonoce měly být kromě příjemných rodinných setkání příležitostí k zamyšlení – především nad svou vlastní existencí, nad svými životními cíli, nad tím, jakým způsobem naplňujeme nám vyměřený čas, jak se chováme ke svým blízkým. Nebo obecně k těm „bližním“. A umět si přiznat i své chyby. Jsme schopni takové sebereflexe? Měli bychom se o to alespoň pokusit. Svátky jsou k tomu ideální příležitostí. A můžeme to klidně zkusit i teď – přestože už je po svátcích.

Jiří Běhounek,

hejtman Vysočiny