Ředitel Krajského úřadu Kraje Vysočina

Narodil se v obci Zborovice, vyrůstal v židovské čtvrti v Boskovicích, po absolvování gymnázia a teologických studií byl v roce 1949 vysvěcen na kněze a nastoupil kněžskou službu do Jaroměřic. Po vraždě v Babicích byl Josef Valerián zatčen a odvezen do Jihlavy, kde pro něho začala krutá doba. Vyslýchali ho a sedmnáct dní mu nabízeli spolupráci s StB, kterou jim odmítl. Přestože jeho vina nebyla nikdy prokázána, byl bez soudu odvezen do Želiva, kde byl internován s dalšími kněžími dva roky. Po propuštění byl poslán k absolvování vojenské služby u PTP v Komárně. V době maďarských událostí přišlo ustanovení za kaplana do Ořechova. Nato přišlo přeložení do Jihlavy, kde byl pod stálým dozorem. Následovalo přeložení do Tišnova, kde byl v listopadu 1962 znovu zatčen. V brněnské věznici čekal na soud. Začátkem roku 1963 byl odsouzen kvůli slovnímu podvracení republiky na dva a půl roku, na čtyři roky zákazu povolání a byly mu zabaveny knihy. Při soudu proti němu svědčil učitel hudby, který chodil na jeho kázání. Řekl: „Na mě to dělalo dojem, že mluvil moc ostře proti našemu režimu.“ A tak skončil ve Valdicích, kde se setkal s dalšími vězni uvězněnými po akci v Babicích. Po propuštění pracoval opět v Boskovicích, a to jako pilař u průmyslových staveb. V roce 1968 ho biskup Skoupý ustanovil farářem v Lanžhotě. Tam jeho aktivity s dětmi a mládeží vedly k přeložení na Moravec. Ani pak nezatrpkl a stal se vůdčí osobností oprav církevních památek v Moravci a okolí. Po roce 1989 věnoval na opravy dva miliony korun, které obdržel za příkoří jedenácti roků strávených v komunistických lágrech a během internací. Zapojil se do obnovy společnosti – vyučoval děti angličtinu, ustavil pěvecký sbor, na faře ve Strážku organizoval letní táborové pobyty. V současnosti i přes svůj vysoký věk stále působí v duchovní službě a v aktivitách obcí své farnosti je posilou i příkladem. Na otázku, zda odpustil těm, kteří se na něm a ostatních provinili, odpověděl: „Kříž jsem hlásal, kříž jsem snášel. Nezapomínám, ale odpustil jsem. Rád bych, aby vše to, co jsme prožili – a tedy tato minulost – bylo dobrým učitelem pro budoucnost našeho národa.“