Rozpočet kraje

 „Inspirovaly nás zkušenosti z podobných služeb, kde už lidé žijí mimo ústavní zdi. I tak pro nás bylo na začátku těžké představit si, že to naši klienti mohou zvládnout. Měli jsme o ně strach, jestli si poradí, až se budou muset rozhodovat samostatně.“ říká metodička sociální péče Eva Příhodová a dodává: „Na tom jsme museli hodně pracovat jak s klienty, tak i s pracovníky. Znamenalo to promyslet si možné situace, jejich řešení a postupně se na ně připravit. Vnímali jsme to tak, že si pánové nebudou vědět rady, protože jim celý život někdo říkal, co mají dělat. Největším překvapením pro nás pak bylo, jak rychlý pokrok udělali a jak vše zvládají.“

 Alan Varadi s  Liborem Giňou vysvětlují, co pro ně žít v obyčejném bytě na malém sídlišti znamená: „Člověk se naučí sám o sebe postarat. Jdete do lepšího života, prostě můžete žít normálně.“ Zároveň popisují, jak jejich zkušenost probíhala: „Napřed jsme potřebovali, aby nám sestřičky poradili, museli jsme se na ně obracet. Teď už toho hodně zvládneme sami. Sami si vypereme, vyžehlíme, uklidíme. To za nás dřív dělali pracovnice.“ Všichni shodně mluví o tom, že už teď potřebují pomoc pracovníků mnohem méně než krátce po přestěhování, kdy ještě byly zvyklí na ústavní režim.

Zajímavou zkušenost přinesla tato změna i starousedlíkům na křižanovském sídlišti. „Sousedé nám říkají, že mají v domě i v jeho okolí konečně uklizeno… Někteří z nich se přišli poprvé za celou dobu podívat i do zámku, aby viděli, jak jejich noví sousedé žili dřív,“ vypráví Eva Příhodová.

Podobné změny v poskytování pobytových sociálních služeb lidem s postižením neprobíhají jen v Ústavu sociální péče v Křižanově, ale zároveň běží v dalších 31 pilotních zařízeních v celé republice. Tzv. proces transformace sociálních služeb směřuje od historicky překonaného modelu komplexní celodenní péče ve velkokapacitních ústavních budovách k modernímu trendu zajištění potřebné podpory a služeb v běžném komunitním prostředí. Lidé doposud žijící v ústavním prostředí získávají příležitost žít život, který je obvyklý pro jejich vrstevníky. Podporu při realizaci těchto změn zajišťuje Národní centrum podpory transformace sociálních služeb, které vzdělává a podporuje účastníky transformačního procesu. V Kraji Vysočina probíhá proces transformace také v Domově bez zámku v Náměšti nad Oslavou, v Ústavu sociální péče v Těchobuzi a v Ledči nad Sázavou.

Zkušenosti z Křižanova potvrzují, že lidé s postižením nejen chtějí, ale hlavně mohou s potřebnou podporou žít samostatně, zvládat péči o sebe a o domácnost, mohou pracovat a žít tak, jak si přeje většina z nás. Z ústavní péče v zámku v Křižanově odešli první klienti žít samostatnější, a jak sami říkají, lepší život. V čem je pro ně nový život lepší? „Můžeme něco dokázat, jsme šikovní. Prostě víme, že můžeme zvládnout víc.“ vysvětluje Libor Giňa a Alan Varadi dodává: „Líbí se nám tady, zpátky už to nejde. Byla by nás strašná škoda.“

• Převzato z: Národní centrum podpory transformace sociálních služeb
  
  
• tisk@kr-vysocina.cz