Portál územního plánování a stavebního řádu KrÚ kraje Vysočina

Dne 27. května letošního roku uplyne přesně sedmdesát let od atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha. Rád bych toto výročí připomenul hned z několika důvodů a pohledů.

Předně jde o významný čin i v kontextu evropské historie. S odstupem 70 let hodnotí i světoví historici tuto událost jako největší čin evropského domácího odboje za druhé světové války. Nezapomínejme, že oběť atentátu byla třetím mužem v hierarchii třetí říše. Reinhard Heydrich, kterého sám Adolf Hitler považoval za nenahraditelného, přijel koncem září 1941 do tehdejšího Protektorátu, aby zlomil odboj a odpor českého lidu. Za pouhé čtyři měsíce výjimečného stavu, který Heydrich okamžitě vyhlásil, padlo 486 rozsudků smrti a v koncentračních táborech skončilo přes 2100 Čechů. Vyvolaná zuřivost fašistů po atentátu ukázala světu jejich pravou tvář. Sedm parašutistů zahynulo 18. června v pravoslavném chrámu Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici. Nacistický teror vyvrcholil v červnu 1942 vyhlazením Lidic a Ležáků. Za druhého stanného práva, které skončilo 3. července 1942, zahynulo přes tři tisíce lidí. Následně odvolaly Francie a Británie podpisy pod Mnichovskou dohodou, což mimochodem později přispělo k znovuobnovení poválečného Československa v předmnichovských hranicích.

Dojemné a obdivuhodné jsou pro mne i ve srovnání s plytkostí dnešní doby osudy parašutistů, československých vojáků, kteří bez váhání nasazovali své životy. Seskočili za tmy do okupované země, i když tušili, že z této akce nemusejí vyváznout živí. Ale pojmy jako vlast, čest, morálka jim nebyly cizí. Další tisíce bezejmenných občanů riskovaly v protektorátu své životy. A mnozí o ně přišli. Věděli, že nacisté jsou v odvetách nemilosrdní, a přece neodmítali pomoc odbojářům. Mezi nejvýznamnější osobnosti tohoto odboje patřil i vysočinský rodák Jan Kubiš. Byl to on, kdo vrhl po selhání Gabčíkova samopalu na protektorův automobil granát a fašistického pohlavára smrtelně zranil. Teror pak brzy dorazil do jeho rodných Dolních Vilémovic na Třebíčsku. Zatímco v Praze byli zatýkáni lidé pro schvalování atentátu a pro pomoc parašutistům, v Dolních Vilémovicích se fašisté mstili na nevinných lidech, z nichž většina ani nevěděla, že Jan Kubiš je zpět v Protektorátu. Začalo velmi smutné období, kdy gestapo čtrnáctkrát „navštívilo“ obec a postupně odváželo členy Kubišovy rodiny. Nejprve jeho nebližší příbuzné, později i příbuzné vzdálenější. Deset nejbližších příbuzných bylo odvezeno do koncentračního tábora Mauthausen a tam 24. října 1942 popraveno.

Jsem rád, že budeme mít v květnu příležitost k připomenutí těchto statečných hrdinů naší historie. Celý sled událostí od nastolení mnichovského diktátu přes vytvoření protektorátu Čech a Moravy, atentát na Heydricha i to, co mu předcházelo a následovalo, nám přiblíží putovní výstava "Někomu život, někomu smrt ", která bude od 2. do 31. května 2012 přístupná v sídle Kraje Vysočina. Výstava, již tvoří 24 stojících panelů, je věnována především českým vlastencům a odbojářům, kteří neváhali obětovat své životy za svobodu své vlasti. Kraj Vysočina přispěje k této výstavě třemi regionálními panely věnovaným hrdinům z Vysočiny, kteří se nemalou měrou podíleli na operacích domácího i zahraničního odboje a také na operaci Anthropoid.

Dnes nám takoví morální hrdinové chybějí. Nebo o nich někdy jen nevíme? Hrabeme se raději v bahnitém českém rybníčku plném zášti, nečestnosti a podvodů. Věřím, že i dnes je mezi námi dost čestných pracovitých a svým způsobem srdnatých lidí. A nejen pro mládež jsou potřebné vzory těch čistých statečných lidí. Nebylo by dobré více si všímat právě jich, než stále omílat reportáže o podvodnících a zlodějích všeho druhu a dělat z nich bulvární hvězdy? Když se rozhlédneme kolem sebe, mezi své známé, dojdeme k tomu, že těch dobrých je určitě více, než oněch viditelných kreatur. Jen bychom na ně měli rozsvítit častěji a intenzivněji reflektory svého vnímání.

MUDr. Jiří Běhounek

hejtman Kraje Vysočina