O Kraji Vysočina

Kolik času strávíte administrativními záležitostmi Vy a čeho se týkají především?

Pracuji jako ředitel krajského úřadu a moje práce má tedy v podstatě kompletně administrativní povahu (jde především o kombinaci manažerské práce a úřadování). Administrativa nemůže být sprostým slovem, nyní ani do budoucnosti se bez ní neobejdeme. Nejde primárně o zbytné, zatěžující činnosti. Administrativa souvisí s organizací společnosti a jistě nemusím zdůrazňovat, že právě organizovaná společnost nám umožňuje žít v relativním blahobytu, bezpečí, v prostředí se solidním sociálním i zdravotním zabezpečením. Kdo nesouhlasí, nechť si srovná naše podmínky pro život s podmínkami tzv. primitivních národů. Při své každodenní práci se však setkávám s řadou povinných činností, které nepřinášejí nikomu užitek a často naopak situaci různých fyzických a právnických osob komplikují, které v důsledku omezují a doslova ohrožují naši konkurenceschopnost. Pokud bychom skutečně chtěli hledat cesty ke zlepšení, pak bychom museli začít u právního řádu, zjednodušovat zákony a na ně navazující předpisy, odstraňovat bariéry, omezovat přebujelou regulaci. Naším heslem by mělo být "méně státu (resp. méně veřejného sektoru), více svobody a odpovědnosti každého jednotlivého subjektu".

Používáte nějaké mechanismy nebo pomůcky (např. software), které Vám tuto práci zjednodušují?

Pochopitelně, používám ve velké míře a aktivně hardwarové i softwarové prostředky informačních a komunikačních technologií. Někdy pomáhají, jindy práci i život spíše komplikují. Samo o sobě to tedy není záchranou. Především je třeba naučit se pracovat s moderními technologiemi účelným způsobem, efektivně. To je trvalý úkol pro nás, kdo působíme ve veřejné správě, i pro celou společnost.

Jsou stížnosti starostů na přílišnou administrativu podle Vás oprávněné nebo přehánějí?

Ano, do určité míry mohou být tyto stížnosti oprávněné. Práce ve veřejné správě je zatížena přebujelou administrativou patrně ještě více, než v soukromém sektoru.

Co by se podle Vás dalo zjednodušit v jejich případě?

Cesta k nápravě není snadná, neexistuje jednoduchý recept. Jak jsem již uvedl, je třeba začít zjednodušováním právního řádu. Naše zákonodárné sbory neustále chrlí nové a nové, stále obsáhlejší a podrobnější zákony, stejně se chovají ministerstva v případě vyhlášek. Psané právo však ani tak nikdy nedokáže postihnout celou realitu, vždy bude pokulhávat za pestrostí života. Proč tedy klademe tak velký důraz na psané právo, na přesnou dikci? Proč nedokážeme psané právo omezit na principy, zásady, hlavní směrování? V právním řádu se již nyní nevyznají ani na slovo vzatí odborníci, stále více je praxí vynucována užší a užší specializace právníků. I správní rozhodnutí, která dříve měla v průměru jen dvě strany textu, jsou nyní obvykle patnáctistránková. Půjde-li to tak dále, dostane se aplikace právního řádu do zásadní krize. Ta může způsobit nejen indivinduální nespravedlnosti a kolapsy, ale také ochromení života v celospolečenském měřítku. Nemohli bychom svěřit Ústavou např. Senátu, jehož účelnost je stále tolik diskutovaná, úkol pracovat na rušení zbytečné regulace, na zjednodušování práva a hledání dlouhodobě udržitelného rozvoje právního řádu?

• Mgr. Ing. Zdeněk Kadlec
  ředitel Krajského úřadu kraje Vysočina