Odpady Vysočiny

Adresa

675 27 Předín

tel.: 568 884 377

e-mail: ou.predin@tiscali.cz

web: http://www.predin.cz/muzeum/ 

Otevírací doba

Po telefonické domluvě.

Vstupné

dobrovolné

Předínští se v roce 1959 na schůzi důchodců usnesli zřídit muzeum obce Předína. Otevřeno však bylo až v roce 2009 – tedy o padesát let později. Jsou zde shromážděny památky na dávnou minulost obce. Muzeum bylo zařazeno do sítě venkovských expozic Regionu Renesance.

Expozice připomíná fenomén knoflíkářství v Předíně. Perleťáři uměli perleť využít i k účelům uměleckým, o čemž svědčí perleťové intarzie, popelníky, přívěsky, brože, spony do vlasů a náhrdelníky. Doplňujícími tématy je lnářství, těžba zlata na Předínsku a historie obce.

Historie

Roku 1872 se z Vídně vrátil první vyučený perleťář Jan Šilhavý se dvěma tovaryši a zřídil si v Předíně vlastní dílnu v domku č. 84. Vyučil tomuto řemeslu řadu dalších obyvatel a zanedlouho téměř v každé předínské chalupě drnčel čamrdářský ponk umístěný přímo ve světnici, a ti majetnější si postavili dílnu. Knoflíkářství se stalo obživou mnoha místních rodin v této typicky chudé vesničce Vysočiny. Lehčí práce (např. třídění knoflíků, našívání na „grózy“) vykonávala děvčata. Materiálem pro výrobu byla dovozová perleť. Nejdražší knoflíky byly bílé, pěkně leštěné s odstínem stříbra. První továrničku zřídil Jakub Obůrka, který postupně vybudoval firmu Jakub Obůrka a syn, ve které pracovalo 50 až 60 lidí. Stroje zde byly poháněny parou. S nízkými platy nespokojení dělníci si založili v r. 1922 Dělnické výrobní družstvo perleťářů, které patřilo pod Svaz družstev v Praze. Jednalo se o malou továrnu se zavedenou strojní výrobou. V r. 1926 byl v obci zřízen sklad perletě. Další rozvoj přišel o rok později se zavedením elektřiny do obce. Zavedena byla perleťářská galanterie, která šla dobře na odbyt. V době krize ve 30. letech 20. stol. se zpracovávala i méně kvalitní perleť říční a došlo i na výrobu z kostí a ze dřeva. K oživení řemesla došlo v letech 1937-38, kdy se ve všech dílnách rozjela strojní výroba. Avšak přišla okupace a válka a s ní i nedostatek materiálu, a tak se zavedla výroba z náhradních hmot. Po 2. sv. válce se začal perleťářský průmysl opět rozvíjet, vznikly nové provozovny – např. v r. 1947 bylo v Předíně ještě 19 perleťářských živností z toho i Dělnické výrobní družstvo a firma Obůrek a syn. V r. 1951 byly i ty nejmenší perleťářské živnosti zlikvidovány a perleťářský průmysl byl začleněn pod národní podnik. Po intervencích na vyšších místech bylo v r. 1953 rozhodnuto, že knoflíkářský průmysl v obci zůstane pod Perleťářským průmyslem, závodem Předín. V letech 1956-1958 proběhla stavba nové moderní továrny, ve které po otevření pracovalo téměř 100 dělníků. V r. 1963 došlo ke změně názvu na Knoflíkářský průmysl Žirovnice a předínský provoz byl do něho začleněn se 71 pracovníky. Počet pracovníků postupně klesal, do výroby začaly pronikat i nové hmoty – umělá perleť vyráběná přímo v Žirovnici. Počátkem 90. let minulého století se začaly projevovat potíže s odbytem a prodejem knoflíků, a tak se musela omezit výroba a začalo se propouštět. Koncem září 1991 byla definitivně ukončena výroba knoflíků v Předíně. Objekt továrny byl v r. 1992 privatizován a nový majitel zde začal vyrábět truhlářské výrobky a sedací soupravy.

Expozice

-       Expozice knoflíkářství

-       Expozice jak se žilo – lnářství

-       Expozice zlata