Rozpočet kraje

Jihlava patří mezi nejlépe dochovaná historická jádra v České republice. Město vzniklo na historické česko – moravské hranici (doposud jsou dochovány všechny čtyři hraniční kameny z dob Marie Terezie).

Snad v žádném jiném městě na Vysočině nenarazíte na tak pestrou směs architektonických slohů v tak dokonalé harmonii jako právě v Pelhřimově. V historickém jádru se návštěvníkům naskytne pohled na romantické měšťanské domy s renesančním jádrem, s podloubím, sgrafitovými fasádami, ale také na dekorativní stavby z období historizujících slohů konce 19. století, na domy ve stylu květinové secese, na vkusné objekty geometrického kubismu či na vilovou architekturu strohého funkcionalismu.

Nezapomenutelný pohled se člověku naskytne z letadla, když přelétá nad historickým jádrem města Telče. Malebné historické náměstí s několika přilehlými uličkami a rozsáhlý areál renesančního zámku jsou důmyslně zasazeny v soustavě rybníků, jež měly obranný charakter.

Pohled přes barokní most se sochami na rozlehlý areál brtnického zámku může při jisté dávce obrazotvornosti připomínat známé pražské panorama. A tak má Brtnice svoje vlastní „Hradčany“.

Nejčastější výzdobou fasád význačných budov v období renesance bylo sgrafito. Dvoubarevného sgrafitového vzoru se dosahovalo tak, že se spodní vrstva tmavé omítky nechala zaschnout a do svrchní tenké vrstvy omítky světlé barvy se za vlhka proškrabávaly žádané vzory. Jedním z nejhezčích zámků zdobených touto technikou je Červená Řečice. V lunetových římsách paláce najdeme krásná sgrafita představující světce, pod římsami pak postavy andělů s výjevem Nanebevzetí Panny Marie. Jednu celou stěnu zaujímá zobrazení průvodu s vozovým spřežením a s muži na koních.

"Ten borovský kostelíček
stojí na vršku,
skrze lesy smutně na mě hleděl:
„Jsi to ty, můj hošku?“

K. H. Borovský: Tyrolské elegie

„Quo hora nescis“ (Kterou hodinu nevíš)

Tento nápis čteme na kose, již drží v ruce havlíčkobrodský Hnát, někdy také zvaný Brodská smrt. Jeho kostra se ze štítu staré radnice dívá na město, které chtěl zradit a vydat do rukou nepřátel. Naštěstí místní obyvatelé útok dobyvatelů odrazili a falešného Hnáta potrestali.

Mouřenín z čokolády Kofila

Chotěbořský rodák Zdeněk Rykr se stal nesmrtelným díky autorství obalu na čokoládovou tyčinku Kofila, který se používal v téměř nezměněné podobě přes 50 let; „mouřenín“ je ústřední postavou obalu i dnes. Více o životě a díle Zdeňka Rykra se dozvíte v městském muzeu.

Názvem „Tvůrce a jeho sestra Bolest“ opatřil plastiku na hrobě básníka Otokara Březiny jeho blízký přítel a autor plastiky sochař František Bílek. Ten doprovázel básníkovy sbírky ilustracemi a navštěvoval Březinu téměř třicet let, která básník prožil v Jaroměřicích. Právě zde Březinova sláva dosáhla světového věhlasu, tady napsal podstatnou část svého díla, tady v zákoutích zámeckého parku sedával a přemýšlel o životě, jeho bolestech a radostech a tady byl na místním hřbitově nakonec i pohřben.

Město královny Elišky

Každý rok v červnu po sv. Vítu Jemnice ožije slavností Barchan. Ta připomíná pověst o pobytu královny Elišky Přemyslovny, kterou pod ochranou městských hradeb zanechal manžel Jan Lucemburský, když táhl do boje. Z boje jí král poslal čtyři posly se zprávami a královna je postupně odměnila barchetovým náprsníkem, šátkem, punčochami a věncem.

Broučci Jana Karafiáta

V hlubokém údolí řeky Svratky při jejím soutoku s Fryšávkou se nachází městečko Jimramov. Právě tady se narodil Jan Karafiát a spolu s ním odtud vylétli na svoji životní pouť i jeho Broučci.

Jak stará je kamenická lípa?

Jméno dala městu stará lípa nacházející se v zámecké zahradě. Tvrdí se, že byla vysazena v roce 1248, pak by jí bylo přes 750 let. Ale kdo ví, možná je ještě starší. Běžte se radši sami podívat.

Posázavským Pacifikem ve stínu hradu

Až budete mít někdy čas, svezte se údolím Sázavy proslulou lokálkou, je to skutečně ojedinělý zážitek. Jedním ze zajímavých úseků na trase lokálky je bezesporu projížďka nejkratším tunelem celé tratě, jenž se nachází pod hradním příkopem ledečského hradu.

Kde ze sedmi domů udělali jeden zámek

Po Bílé hoře měnila panství majitele velmi rychle. Také v Moravských Budějovicích se usadila nová šlechta (Schaumburkové) a rozhodla se postavit si zde zámek. O tom, že to nebyli žádní troškaři, vypovídá fakt, že zámek postavili na místě sedmi domů. Nevadilo jim, že ze zmíněných domů vlastnili jen tři, a tak další tři domy a městskou radnici svévolně zabrali téměř bez náhrady. I když to pro město nebyly dobré časy, zůstal nám po nich cenný objekt na náměstí.

Projít se po mostě v Náměšti přes řeku Oslavu neznamená jen zkrátit si cestu na náměstí, ale také možnost pobýt na chvíli ve vybrané společnosti andělů a svatých. Za tu krátkou chvíli jich tam potkáme dvacet. Stojí tiše, nemluví. S kým máme tu čest, nám za ně prozradí jen jejich atributy. A tak v rychlém chvatu poznáváme alespoň sv. Cecílii s varhanami, sv. Ondřeje s jeho typickým křížem, sv. Jáchyma s holubicí nebo sv. Floriána s vědrem vody.

Díky tvorbě slavných rodáků vlastní Nové Město na Moravě originální a ojedinělou sochařskou galerii, která zdobí jeho veřejná prostranství. Největší počet sochařských děl a pamětních desek je koncentrován na ústředním Vratislavově náměstí (socha Vratislava z Pernštejna od Karla Dvořáka, Raněný a socha T. G. Masaryka Jana Štursy apod.). Sochařská tvorba zdobí ale i náměstí Palackého (Píseň z hor Jana Štursy) a Komenského (busta J. A. Komenského Julia Pelikána). Architektonickou úpravu hlavního náměstí s borovicemi navrhl národní umělec Vincenc Makovský.

Start a cíl u Pacova

V Pacově se zrodila myšlenka na založení mezinárodní motocyklové federace, ale uskutečněna byla až v Paříži na prvním kongresu FIM v prosinci 1904. O dva roky později se jely první mezinárodní závody na území Rakouska-Uherska – Coupe Internationale, a to právě na Pacovském okruhu.

Na půllitr piva s paní správcovou

Pokud chcete navštívit místo, kde ve filmu Postřižiny šarmantní Magda Vašáryová jako manželka správce pivovaru na jeden doušek vypila sklenici piva, zavítejte do Počátek a zastavte se na náměstí u hotelu Modrá hvězda.

„Svatý Liguriáši, opatruj nám mrkev naši…,“ tak zní starý popěvek, vztahující se k polenskému patronovi, jehož ostatky jsou uloženy na bočním oltáři v děkanském chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Tuto relikvii přivezl do Polné Ferdinand Josef z Ditrichštejna jako osobní dar od papeže Inocenta X. Pokud se chcete o sv. Liguriáši dovědět víc, navštivte Polnou v září, kdy se pravidelně koná slavná mrkvancová pouť.

Poslední bitva Jana Žižky

„Tehdy na cestě při obléhání Přibyslavě umírá slepý bratr Jan 11. října 1424 ve středu před sv. Havlem, přimlouvaje oddaným, až k smrti věrným svým druhům, Viktorínovi z Kunštátu, Janu Bzdinkovi a Kunešovi z Bělovic, kteří v pláči a zármutku stáli kolem, aby se milého boha bojíce stále a věrně bránili pravdy boží“ (Jan Žižka z Trocnova a Kalichu, Obraz národního hrdiny a jeho doby, napsal A. Jíl, 1924).