Protikorupční strategie Kraje Vysočina

Velká část profesního života Miloše Stránského je spojena s Horáckým divadlem v Jihlavě. Jeho úsilím se podařilo završit stavbu prvního polistopadového divadla, které je tak právem považováno za jeho dítě. Do srdcí diváků se zapsal také jako oblíbený herec.

Původně měl Miloš Stránský studovat režii, pak jej ale přání stát se hercem zavedlo jako eléva do Divadla Jiřího Wolkera v Praze a o rok později získal angažmá v Divadle F. X. Šaldy v Liberci. V sezoně 1964/65 byl členem Divadla J. K. Tyla v Plzni, odkud oslovil s nesmělou žádostí o angažmá tehdejšího uměleckého ředitele Horáckého divadla v Jihlavě Ladislava Panovce. Ten zareagoval vstřícně, a tak Miloš Stránský 9. srpna 1965 přijíždí do Jihlavy s tím, že jeho povinností bude odehrát 18 představení měsíčně. V říjnu 1966 se oženil s Alicí rozenou Chomovou a v únoru 1970 se jim narodil syn Martin, dnes výrazná herecká osobnost.

Počátkem roku 1970 Miloš Stránský také přebírá funkci ředitele Parku kultury a oddechu v Jihlavě s podmínkou, že musí v Horáckém divadle dohrát do konce června všechny svoje role. Od ledna 1977 se vrací zpět do Horáckého divadla a naplno se věnuje herecké tvorbě.

V době, kdy se chystala rekonstrukce budovy Horáckého divadla, dostal nabídku z Ostravy, kde se stává členem činohry Státního divadla. Po sametové revoluci hledá herecký soubor Horáckého divadla vhodného kandidáta na pozici ředitele. Miloš Stránský se vrací do Jihlavy jako člen činohry a od 30. května 1990 se stává ředitelem divadla. A čeká jej nelehké období. Divadlo přežívá v náhradním prostoru, započatá rekonstrukce z října 1989 je zastavena, vypisuje se nová architektonická soutěž. Úsilím Miloše Stránského se nakonec podařilo první polistopadové divadlo v Česku vybudovat.

Ředitelskou židli přenechává svému nástupci počátkem roku 2000, z divadla ale neodchází a oblíbenému herci dál tleská publikum z celé Vysočiny, a to až do konce sezony 2005/06. Na jihlavském jevišti ztvárnil Miloš Stránský 145 rolí. Hrál mnoho charakterů, ale v srdcích diváků jsou nejsilněji zapsány jeho postavy ztepilých mužů jak citem, tak i vzezřením. Je také autorem mnoha divadelních textů a jako režisér nastudoval na mateřské scéně sedm divadelních inscenací. Po celou dobu své profesní dráhy věnoval také mnoho volného času spolupráci s ochotnickými divadelními spolky z celého kraje.