Servis pro samosprávu

Julius Pelikán (1887 Nové Veselí - 1969 Olomouc) - akademický sochař a medailér

Julius Pelikán se narodil v rodině ševce v domě čp. 23 v Novém Veselí u Žďáru nad Sázavou. Obecnou školu navštěvoval v rodišti a měšťanku ve Žďáře nad Sázavou. Poté odešel na Odbornou kamenickou školu do Hořic v Podkrkonoší. Od roku 1905 pak následovala praxe v Německu. Vrátil se roku 1908 a získal zaměstnání při pracích na dómě sv. Petra v Brně. Další praxi absolvoval v Olomouci. Odtud odešel studovat Akademii výtvarných umění v Praze (1909-1913), byl žákem Josefa Václava Myslbeka a Jana Štursy. Po ukončení studia se po vzoru dalších umělců vydal na studijní cestu do Itálie. Od roku 1913 žil trvale v Olomouci, kde si založil rodinu. V roce 1915 byl nucen narukovat.

Za první světové války byl členem zvláštního oddílu pro výzdobu válečných hřbitovů na území dnešního Polska. V tomto oddíle působil také architekt Dušan Jurkovič nebo malíř Adolf Kašpar. Na konci války pracoval s Adolfem Kašparem a dalšími na restaurování fresek v kostele Panny Marie Sněžné v Olomouci.

Od roku 1940 byl předsedou Sdružení výtvarných umělců moravských. Za druhé světové války (1942-1945) byl vězněn v Kounicových kolejích v Brně a v internačním táboře ve Svatobořicích. Po těchto zkušenostech není divu, že jeho velkým tématem se staly plastiky námětově se týkající odboje. Pozornost věnoval také komorním a dětským námětům a medailérské tvorbě. V roce 1967 mu byl udělen titul zasloužilého umělce. Zemřel 17. února 1969.

Kromě volné tvorby se zapsal především jako autor desítek pomníků a sochařské výzdoby architektury. Nejvíce jeho prací se nachází v Olomouci.