Servis pro novináře

Tomáš Pešina z Čechorodu (1629 – 1680) - český katolický duchovní, dějepisec, světící biskup pražský

Tomáš Pešina, pokračovatel Bohuslava Balbína, generální vikář a kapitulní děkan sv. Víta v Praze, milovník českého jazyka a sběratel, se narodil 19. prosince 1629 v Počátkách v rodině místního řezníka a radního. Od roku 1643 studoval na jezuitském gymnasiu v Jindřichově Hradci a od roku 1648 v Praze. Stal se mistrem literárního umění a bakalářem teologie. Roku 1653 byl vysvěcen na kněze. Roku 1655 se stal děkanem v Kostelci nad Orlicí. Od roku 1657 působil jako děkan v Litomyšli. O rok později byl jmenován biskupským vikářem poloviny Chrudimského kraje. V roce 1663 se stal kanovníkem v Litoměřicích, o dva roky později kanovníkem u sv. Víta v Praze. Roku 1668 byl jmenován císařským radou a brzy na to i císařským falckrabětem.

V církevní hierarchii postupoval stále výše, roku 1670 byl jmenován kapitulním děkanem a roku 1674 světícím biskupem pražským. I při svém církevním poslání si našel čas na své ušlechtilé záliby. Byl mimořádně horlivým sběratelem. Po vzoru svého staršího druha Balbína se začal zabývat historií a roku 1663 vydal třídílnou knihu označenou jako Moravopis, a to v českém jazyce. Ještě v roce 1676 vydal Mars Moravicus. Tato díla byla dlouhou dobu hlavním pramenem poznání národní historie. Ve spisu Ucalegon popsal turecké výboje do Evropy.

Byl také prvním, kdo pojmenoval autora nejstarší česky psané kroniky, tak zvaného Dalimila. Za svého působení ve svatovítské katedrále se osobně stýkal i s císařem Leopoldem Habsburským.

Tento slavný rodák z Počátek zemřel na morovou nákazu ve věku nedožitých jedenapadesáti let 3. srpna 1690. Pohřben byl na Malostranském hřbitově v Praze.