Odpady Vysočiny

Blíží se konec roku a s ním je završen i první rok období, kdy sociální demokracie řídí kraj Vysočina. S jeho počátkem bylo spojeno téměř vyděšení mnohých a předpovědi, co všechno provedeme. Jak zameteme se všemi, kdo nebyli příznivci sociální demokracie, jak si neporadíme s tím samostatným vládnutím apod. Nic takového se nestalo.

Přiznali jsme slušnou startovní čáru po osmi letech existence našeho kraje, kdy jsme byli opozicí. Troufnu si říct – opozicí, která se na rozvoji kraje také podílela. Neházeli jsme nikomu klacky pod nohy a potřebné kroky jsme i podpořili. A tak v těch osmi letech obecného celostátního i celosvětového růstu kraj hospodařil i s přebytkem. Před rokem jsme začali řídit kraj v situaci, jakou náš nový stát od let 1995-1998 nepamatuje. Podstatně snížené příjmy jsou v současnosti našimi omezujícími mantinely. Přesto jsme vše zvládli – k žádnému kolapsu nedošlo. Vše funguje, i když všichni víme, že situace není jednoduchá.

Ale nechci se vymlouvat na momentální podmínky. Jsou jaké jsou a musíme se s nimi poprat. Na druhé straně si myslím, že životní úroveň je v naší zemi i na Vysočině pořád slušná, nežijeme si špatně. Bolestným problémem je, když se živitelé rodin nebo i celá rodina ocitnou bez práce, zvláště u lidí pár let před penzí. Snažíme se i v krizi potřebnými investicemi nezaměstnanost přinejmenším brzdit.

Bohužel vnímání současnosti mezi lidmi není příliš pozitivní, výrazná je otrávenost úrovní chování a jednání našich elit. Zvláště ve vrcholné politice vidíme často nedostatek tolerance, hádky a hrubosti motivované i osobními animozitami místo hledání společného prospěchu nás všech. To je dnešní realita. Nejde ovšem jen o problém „těch nahoře“, mnohdy se ta vulgarita a útočnost projevuje i v našem běžném životě. Každý by si proto měl zamést i před svým soukromým prahem a ne jen ukazovat prstem jinam. Mrzí mě i obecný nedostatek vlasteneckého cítění, sounáležitosti se svou zemí či regionem. Na druhé straně je důležité si uvědomit, že to zdaleka neplatí o většině, to špatné je pouze více vidět a slyšet.

Na krajském úřadu a ve městech jsem cítil před rokem jistou nedůvěru, místy i strach. Nakonec se mi potvrdilo mé očekávání –  časem všichni poznají, že se schopnosti a vlastnosti lidí neliší jen podle zavedených stranických triček, a že i ti méně zkušení mohou poměrně brzy dokázat své profesionální i lidské kvality.

Jsem rád, že na všech úrovních v našem kraji se setkávám s množstvím lidí ochotných poctivě makat pro společný prospěch. Poznal jsem jich za ten rok nemálo. Starostové měst a obcí, úředníci, zaměstnanci kulturních, školských a zdravotnických zařízení, pracovníci v obchodě a ve firmách nejrůznějšího zaměření – všude lze nalézt lidi, kterým o něco jde a umí zabrat.

Všem bych za to chtěl teď na sklonku roku poděkovat, popřát hezké Vánoce a vyjádřit své přesvědčení, že rok 2010 bude pro nás všechny úspěšnější.

Jiří Běhounek,

hejtman Vysočiny