Servis pro novináře

Telčská radnice – evropský unikát.

Když vstoupíte na telčské náměstí, cítíte se, jako v pohádce. Není divu, že goticko-renesanční historické centrum, jako unikátně zachovalý urbanistický celek, je od roku 1992 zapsané na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. V řadě architektonicky cenných fasád měšťanských domů zajisté upoutá pozornost i mimořádně zajímavě řešené průčelí objektu radnice. Průčelí má, jako jedna z mála světských staveb ve střední Evropě, tzv. vysoký architektonický řád, což znamená, že pilastry probíhají bez přerušení celou výškou až k římsové hlavici.

Budovy radnic patřily ve městech k nejvýraznějším stavbám, a to nejen z hlediska společenského významu, ale i po stránce architektonického ztvárnění. Měšťané zde demonstrovali svoji moc, práva i bohatství. Z tohoto důvodu i tvůrcem dnešní podoby telčské radnice byl vynikající stavitel italského původu Baldassar Maggi, který se v Telči podílel na přestavbě zámku pro osvíceného Zachariáše z Hradce.

První zmínka o telčské radnici pochází údajně již z roku 1443, ovšem o několik málo desetiletí později byla radnice zničena velkým požárem. K tomuto požáru se váže pověst o jejím výbuchu při oslavě narození posledního mužského potomka významného rodu Rožmberků, kteří byli příbuznými pánů z Hradce, vládnoucích v té době v Telči. V průběhu 16. století radnice pravděpodobně ještě alespoň jednou vyhořela a nynější budova je výsledkem přestavby dokončené kolem roku 1574 s pozdějšími nepatrnými úpravami fasády v období klasicizmu.

Radnice je dnes upravena pro potřeby městského úřadu a v přízemí sídlí Městské informační centrum. Z těchto důvodů má přístup do objektu kdokoliv, proto nemusíte pouze zvenčí obdivovat fasádu radnice, či ve vstupním portálu osazený etalon délkové míry (loket), ale můžete směle vstoupit do velké síně v přízemí zvané mázhauz, která je zaklenuta pěknou renesanční klenbou svedenou do sloupu s vřetenovitým dříkem. V mázhauzu se také pravidelně konají menší výstavy.

Obnova radnice, zvláště jejího dvorního průčelí, proběhla v loňském roce díky finanční pomoci z dotačního titulu EHP/Norska.