Jiří Běhounek - hejtman Kraje Vysočina

Adresa

Hamry nad Sázavou 222

591 01 Žďár nad Sázavou

e-mail: slakhamr@tmbrno.cz

web: http://www.technicalmuseum.cz/pamatky/slakhamr-v-hamrech-nad-sazavou/

Otevírací doba

Poslední vstup v 16:00 hod. V ostatní dny na objednávku (min. 10 osob).

Vstupné

Areál Brdíčkova mlýna leží na pravém břehu řeky Sázavy pod severní údolní strání. U její paty je veden mlýnský náhon, který je v areálu mlýna krytý a pokračuje do řeky. Severní stranu areálu tvoří zděná obytná budova s mlýnicí, ke které přiléhá krytá lednice. Na protilehlé jižní straně stojí zděná hospodářská budova.

Areál mlýna navazuje na starou místní hamerskou a později mlýnskou tradici.

Historie

Počátky železářství na Žďársku jsou svázány s kolonizací krajiny na pomezí Čech a Moravy v pramenné oblasti Sázavy cisterciáckým klášterem ve Žďáře nad Sázavou v polovině 13. století a v obdobích těsně následujících. V tomto období došlo patrně k založení několika železářských hamrů. O vlastní činnosti Šlakhamru v období 14. – 17. století se dochovalo pouze několik údajů. Podle listiny z roku 1357 dostával hamr od pozemkové vrchnosti zadarmo stavební dříví, ovšem za dřevo pro výrobu dřevěného uhlí (palivo) a za železnou rudu musel nájemce platit. Tak je roku 1410 mezi škůdci kláštera, kteří neodváděli klášteru patřičné platy, zmiňován i Nicolaus Flexlin, řečený Flexl, rychtář v Německém Brodě (nyní Havlíčkově Brodě) a nájemce hamru. Nájem v roce 1453 činil 1 kopu českých grošů. Provoz hamru trval až do poloviny 17. století. Pro pozdější období již není hamr zmiňován, vždy jen grunt či tvrz s mlýnem (1694, 1742). Činnost mlýna skončila před druhou světovou válkou. Po dobu protektorátu mlýn pouze šrotoval a k pohonu zařízení sloužil stac. spalovací motor Slavia. V padesátých letech polnosti a ostatní pozemky ve vlastnictví rodiny Brdíčků (kromě parcely mlýna a předzahrádky) přešly do užívání místního JZD. Poslední mlynář a hospodář na statku tragicky zahynul při svážení úrody. Jako dědici usedlosti zůstali syn Jan Brdíčko, který byl invalida a jeho matka, která v době prodeje mlýnu, byla již více jak půl roku v ústavu sociální péče. Technické muzeum Brno zakoupilo od původních majitelů objekt v roce 1976.

Toto muzeum nejprve provedlo zaměření objektu a objednalo studii využití a projekt statického zajištění. Po vyčištění značně zanedbaného objektu byly opraveny střechy hospodářského traktu a zhotoveno nové vodní kolo na svrchní vodu (podle dokumentace z roku 1931). Hamerské zařízení bylo následně zakoupeno od majitele bývalého hamru v Podhůří u Nepomuku, pana J. Zíky. Úpravu a údržbu objektu prováděli správci objektu, otec a později i syn Vladimír a Jiří Rosečtí. V té době již tak potřebnou rekonstrukci nepříznivě ovlivnilo zdlouhavé soudní řízení, ve kterém své nároky neoprávněně uplatňovala pravnučka poslední majitelky J. Trojanová. V roce 2000 bylo provedeno statické zajištění objektu a zahájena stavba technologických zařízení hamru. Stavbu dvojice vodních kol a zařízení tzv. chvostového hamru, včetně dalších nezbytných úprav, provedl sekerník p. Josef Kudrna z Dolního Radíkova. V letech 2008 - 2011 prošla památka rozsáhlou rekonstrukcí a v červnu 2011 byla zpřístupněna veřejnosti.

Expozice

Expozice odkazují na bohatou železářskou tradici žďárského regionu a připomínají historii hamru zvaného Šlakhamr. Návštěvníkům je během prohlídky předvedena ukázka chodu bucharu a dalších zařízení poháněných dvěma vodními koly. Dozvědí se, jakým způsobem středověcí železáři získávali základní suroviny, tedy dřevo, dřevěné uhlí a železo, a jaký byl sortiment produktů hamrů. Část expozice je věnována posledním obyvatelům objektu – mlynářské rodině Brdíčků.

Součástí prezentace památky je expozice, jejíž jednotlivé části jsou věnovány získávání základních surovin nutných pro železářskou výrobu. Těžbu dřeva dokumentuje nejrůznější dřevorubecké nářadí a další pomůcky používané při jeho těžbě. Výrobu dřevěného uhlí dokumentuje model milíře a nářadí využívaného při stavbě milíře a vlastní milířování. Získávání železné rudy je dokumentováno ukázkou hornického nářadí a instalací části výdřevny zaniklého dolu. Centrální částí expozice je hamerna, v níž je instalován chvostový hamr poháněný kolem na horní vodu a výheň, do níž vzduch dmýchá měch poháněný druhým vodním kolem. Vybavení hamerny doplňuje brus poháněný taktéž vodní silou, kovadlina a kovářské nářadí. Hamerské zařízení je funkční a je v předem stanoveném programu předváděno návštěvníkům v provozu. V interiéru se zachovaly kamenné sloupy mlýnské stolice, které jsou odborníky označovány za unikátní a v současnosti nesou dřevěný ochoz.

Část expozice umístěná v obytných prostorách seznamuje návštěvníka s historií objektu ve vztahu k vývoji osídlení oblasti s vyznačením těžby železných rud a jejich zpracováním nejen v místním, ale i v dalších okolních hamrech. Vývoj železářské výroby je prezentován vývojovou řadou modelů pecí a vystaveny jsou i předměty nalezené při archeologickém výzkumu areálu. V bývalé kuchyni je náznakově představeno bydlení posledních majitelů mlýna - rodiny Brdíčků.

Pod přístřeškem ve dvorní části je instalována pila jednuška poháněná stabilním motorem. V další etapě prezentace památky je zvažována stavba repliky šachtové pece, jakých bylo využíváno při výrobě kujného železa v období vrcholného středověku.

Akce na památce v roce 2022

6. 8. 2022

V kraji řeky Sázavy – akce pro rodiny s dětmi