Informační technologie Kraje Vysočina

Bohumír Šmeral (1880 Třebíč – 1941 Moskva) – československý levicový politik a novinář

Otec B. Šmerala byl učitelem a rodina patřila k městské honoraci v Třebíči. Přesto již v šesté třídě gymnázia dospěl Šmeral k socialistickému přesvědčení. Na podzim 1898 přišel do Prahy studovat práva (promoval v září 1904) a záhy začal aktivně pracovat v sociálně demokratické straně. Od roku 1899 působil v redakci Práva lidu a brzy prokázal vynikající novinářské schopnosti. Osvědčil se i jako aktivista strany a řečník.

Kromě vysokého intelektu, znalosti socialistické teorie a politického talentu se v činnosti B. Šmerala projevovala velká houževnatost, obětavost a smysl pro disciplínu. A tak bylo celkem přirozené, že úloha a význam B. Šmerala ve straně rychle rostly. V září 1909 byl zvolen do výkonného výboru strany, ve volbách v červnu 1911 byl poslancem říšské rady. Stal se jednatelem poslaneckého klubu a měl rozhodující vliv v redakci Práva lidu, v němž jménem strany zaujímal stanoviska k aktuálním politickým otázkám. Již v předvečer první světové války nejschopnějším byl politikem české sociální demokracie, jejím politickým mozkem a skutečným vůdcem.

Během prvních válečných let stanul v čele strany i oficiálně, když nahradil A. Němce ve všech klíčových funkcích, šéfredaktora Práva lidu, předsedy výkonného výboru strany (1916) a poslaneckého klubu. B. Šmeral stejně jako celé vedení strany vycházel z usnesení předválečných sjezdů strany a považoval Rakousko-Uhersko za vhodnou základnu existence českého národa i boje dělnické třídy za socialismus. Vedle principiálních důvodů tu hrálo úlohu i přesvědčení, v té době zcela reálné, že válka neskončí porážkou žádné z válčících stran. Nevěřil také v možnost skutečné a dlouhodobější samostatnosti malých států.

V září 1917 vystoupila na zasedání zastupitelstva sociálně demokratické strany národně radikální opozice s kritikou dosavadní prorakouské politiky vedení strany. B. Šmeral jako hlavní představitel této politiky se poté vzdal všech vedoucích funkcí. Pro své postoje se v té době stal terčem ostrých útoků nacionálně zaměřeného tisku. Sympatie u radikalizujícího se dělnictva v té době naopak získával požadavkem, aby sociální demokracie hájila třídní zájmy dělníků a aby se ve jménu národního zájmu nepodřizovala vedení buržoazních politiků.

Nenávistná kampaň proti B. Šmeralovi pramenila u představitelů buržoazie z obavy, že se stane vůdcem sociální revoluce u nás. Šmeral - jako většina členů a funkcionářů sociální demokracie – přivítal Říjnovou revoluci v Rusku, současně postup české sociální demokracie formoval v reakci na daný společensko-historický kontext českých zemí a později Československa. Po válce přešel, jako jediný z vůdců české sociálně demokratické strany, na pozice komunistické politiky. Stal se spoluzakladatelem Komunistické strany Československa i významnou osobností Komunistické internacionály, v jejíž exekutivě od roku 1926 pracoval.