Odpady Vysočiny

Antonín Sova (1864 Pacov – 1928 Pacov) - básník a prozaik

Nejznámějším pacovským rodákem je bezesporu básník Antonín Sova. Jeho otec byl venkovským učitelem a regenschorim. Od roku 1855 působil v jihočeském Pacově, kde se mu narodil Antonín Sova, jeden ze zakladatelů moderní české lyriky. Roku 1866 se rodina přestěhovala do blízkého Lukavce. Otec byl prvním básníkovým učitelem i v oblasti umění, zejména hudby.

Velký význam pro Sovovo básnické zrání mělo lukavecké přátelství se sestrami básníka Vrchlického, které mu přiblížily poezii lumírovců. Zdejší krajina byla inspirací pro básníka - lyrika milostného i krajináře. Gymnaziální roky prožil Sova v Pelhřimově, v Táboře a pak v Písku, kde v polovině 80. let maturoval. První básnické příspěvky otiskl ještě za středoškolských studií pod pseudonymem Ilja Georgov.

Po maturitě odchází do Prahy studovat práva, ale zanedlouho musí studia pro nedostatek finančních prostředků zanechat a vrátit se domů. S pomocí básníka A. Heyduka, s nímž se seznámil v Písku, se roku 1886 uchytil na magistrátu v Praze. Aktivně se účastní práce ve spolku beletristů Máj a v literárním odboru Umělecké besedy. Později působil jako ředitel pražské městské knihovny. V této funkci byl vyslán na exkurzi do knihoven v Německu a Belgii. Těžká, bolestná choroba, která se u Sovy projevila již před světovou válkou, mu nakonec znemožnila volný pohyb. Nemocný se vrací do rodného Pacova a právě tady se mu dostává nejupřímnějších uvítání, která kdy za svého života zažil. Začíná tu psát i svoji poslední sbírku, Drsnou lásku. Tady v Pacově se také uzavřela básníkova životní pouť. Bylo to 16. srpna 1928.

Básníka v Pacově připomíná muzeum, busta u zámku (19787 / 3-3220) a pomník v zámeckém parku (39508 / 3-3221). Další kulturní památkou svázanou s osudy básníka je zámecký altánek zvaný „Hřib“ v Lukavci (45591 / 3-3134), kde rodina Antonína Sovy jistý čas bydlela. Dnes je v altánku stálá expozice přibližující život pacovského rodáka, kterou obec vybudovala v rámci grantového programu Klenotnice Vysočiny 2004.