Servis pro novináře

Výše zmíněné území je významné právě výskytem silně ohrožené tučnice obecné, kterou jinde v Kraji Vysočina nenajdeme. V České republice je nejrozšířenější v jižních a západních Čechách, nejhojněji na Šumavě  - cca 30 lokalit. Tučnice se živí nejrůznějším drobným hmyzem. Povrch listů obsahuje velké množství maličkých, téměř mikroskopických žlázek, které produkují lepkavou slizovitou látku. Ta se na světle třpytí a je pro hmyz neodolatelným lákadlem. Po dosednutí na list se hmyz přilepí a je pomalu stráven. Na postupném trávení kořisti se u tučnic podílejí jednak trávicí enzymy produkované rostlinami a jednak symbiotické bakterie a houby neustále přítomné ve slizovitém výměšku listů.

V přírodní rezervaci V Mezence roste tučnice v malém množství na několika nevelkých mikrolokalitách a i z toho důvodu vyžaduje zvláštní péči. Speciální opatření k posilování její populace spočívá v tom, že se zde ručně musí narušovat případně odstraňovat drn a nůžkami opatrně vystřihávat okolní travino-bylinný a ostřicovo-mechový porost, protože se jedná o světlomilný druh, který by zde okolní rostliny příliš zastínily. Druh je navíc náročný na vysokou hladinu podzemní vody. Nebezpečí pro populaci spočívá také v ohrožení divokými prasaty, která rozrývají půdní povrch. Kdyby si prasata vybrala plošku s výskytem tučnice, rázem bychom o tento unikátní druh na Vysočině přišli. „I z toho důvodu byla původně jedna mikrolokalita s výskytem tučnice uměle rozšířena do více takových plošek v rámci rezervace,“ uzavírá Zdeněk Chlád.

• Dana Vacková, odbor životního prostředí a zemědělství
  Krajský úřad Kraje Vysočina
  e-mail: vackova.d@kr-vysocina.cz