Mládež a sport

Ludvík Svoboda (1895 Hroznatín – 1979 Praha) - legionář, generál, prezident republiky

V malé vesničce Hroznatín na Třebíčsku dodnes stojí rodný dům (39915 / 7-7040) Ludvíka Svobody - československého generála a prezidenta ČSSR.

Osud Ludvíka Svobody byl pestrý. Za I. světové války se stal členem československých legií v Rusku. Zúčastnil se slavných bitev legií u Zborova a Bachmače proti rakouské a německé armádě a bojů o trans sibiřskou magistrálu proti Rudé armádě. Postupně velel družstvu, četě, rotě a praporu. Po návratu do vlasti se krátce ujímá vedení rodinného hospodářství, ale postupně se vrací zpátky k armádě. Od roku 1922 je důstojníkem československé armády. Po obsazení Československa v roce 1939 uprchl do Polska, kde se stal členem československé vojenské jednotky. Po porážce Polska byl zajat Rudou armádou, internován a odsouzen k smrti jako špión. Situace se změnila po přepadení SSSR Německem. Ludvík Svoboda vstupuje do nově se formujících bojových jednotek Čechoslováků bojujících po boku Rudé armády a začína organizovat a cvičit v Buzuluku 1. československý samostatný polní prapor v SSSR. Rychle stoupá v hodnostech, v srpnu 1945 se stává armádním generálem. Ve vládě Košického programu zastával funkci ministra obrany ČSR, jakožto nestraník. Na počátku padesátých let byl odstraněn z vysoké politiky a krátkou dobu i vězněn. V rámci Pražského jara byl v březnu 1968 zvolen prezidentem místo příliš zkompromitovaného Antonína Novotného. Za srpnové okupace 1968 na jedné straně odmítl jmenovat vládu Biľaka a Indry, na druhé straně se v následujících letech podílel na tzv. normalizaci. Kvůli zdravotním problémům v roce 1975 odstupuje z prezidentské funkce a o 4 roky později umírá.