Tiskoviny Kraje Vysočina

Tomáš ze Štítného (1331 až 1335 Štítné - 1401 až 1409 Praha) - literát

Tomáš ze Štítného pochází z jihočeské zemanské rodiny, které patřila tvrz Štítné u Žirovnice. Od roku 1901 na místě bývalé tvrze stojí pomník (23701 / 3-3302) připomínající zakladatele českého písemnictví.

V mládí začal Štítný studovat na artistické fakultě pražské univerzity, ale ještě než dosáhl akademické hodnosti, vrátil se zpět domů, do jižních Čech. Pod vlivem reformních kazatelů, zvláště mravně uvědomělého a přísného Milíče z Kroměříže začíná pak svoji vlastní literární a překladatelskou činnost: obrací se k malému kroužku svých nejbližších, aby posílil jejich mravnost i víru a prohloubil jejich náboženský život. Své česky psané nábožensko-etické traktáty z dřívější doby spojuje ve sbírku "Knížky šestery o obecných věcech křesťanských" (O vieře, o naději a o milosti, O trojiech staviech: panenském, vdovském a manželském, O hospodářovi, o hospodyni a o čeledi, Kam se zdejší stavové lidští připodobnávají k andělským kuoróm, Ostnec svědomie a o pokušenie ďábelském, Kam se očištijem toho, že hřešíme). V roce 1386 pak Tomáš ze Štítného odchází natrvalo do Prahy. Tady pokračuje v literární tvorbě, píše myšlenkově náročnější "Řeči besední" a soubor pojednání na evangelické téma "Řeči nedělní a sváteční". Někdy mezi lety 1401 až 1409 v Praze umírá.

Myšlenkově patří Tomáš ze Štítného spíše k ortodoxnímu proudu teologického myšlení, neodchyluje se od církevního učení, nekritizuje ani nechce reformovat společenský řád. Základ svého počínání nalézá v bibli, kterou velmi důvěrně zná. Význam Tomáše ze Štítného tkví zejména v jedné velmi zásadní věci - je prvním, kdo píše o náboženské tématice ryze česky.