Ředitel Krajského úřadu Kraje Vysočina

Vladimír Makovský je znám jako vlastivědný badatel, genealog, zakladatel a čestný člen Vlastivědné a genealogické společnosti, čestný člen brněnské Moravské genealogické a heraldické společnosti, kronikář a autor desítek odborných publikací a článků.

Vladimír Makovský se narodil ve Věcově u Jimramova v rodině venkovského obuvníka. Pocházel z prostých poměrů, s rodiči se často stěhoval z místa na místo poté, kdy rodině shořela střecha nad hlavou. Vyučil se mlynářskému a pilařskému řemeslu a absolvoval dvouletou všeobecnou Živnostenskou školu pokračovací v Jimramově. V lednu 1944 byl odeslán na práci do Rakouska. Pracoval v letecké továrně v malém městečku Oberwaltersdorfu, severozápadně od Vídně. Odtud byl v září odeslán na zákopové práce na maďarsko-rakouské hranice. V říjnu dostal několik dní volno k návštěvě těžce nemocné matky, využil situace a do Rakouska se již nevrátil. Po válce pracoval ve státních službách, dálkově vystudoval Střední všeobecně vzdělávací školu ve Žďáru nad Sázavou.

Vladimír Makovský se po celý život zajímá o historii a přírodu. V roce 1981 vstoupil do Svazu ochránců přírody, tehdy nepopulární organizace, která byla většinou vnímána jako překážka průmyslovému rozvoji společnosti. Založil pobočku ve Velkém Meziříčí a stal se jejím předsedou, později předsedou okresního výboru ve Žďáru nad Sázavou a v roce 1989 členem předsednictva ústředního výboru svazu a čestným členem.

Když po roce 1989 začal pociťovat silnou politizaci ekologie, od ochránců přírody odešel a začal se věnovat regionální historii a genealogii. Ve spolupráci s Jarmilou Prudíkovou založil ve Velkém Meziříčí Vlastivědnou a genealogickou společnost při Jupiter clubu. Přes počáteční obavy o uplatnění a životaschopnost takové organizace na malém městě si vytvořila stálou členskou základnu s více než desetiletou tradicí a její činnost má dobrou úroveň. Vladimír Makovský byl po několik let jejím jednatelem.

Publikoval v různých periodikách několik desítek tematických článků a pojednání, byl předsedou redakční rady týdeníku Velkomeziříčsko, po desetiletí psal kroniku města Velké Meziříčí.