Kultura a památky Kraje Vysočina

Jan Zahradníček (1905 Mastník u Třebíče - 1960 Uhřínov u Velkého Meziříčí) - básník, překladatel 

Jan Zahradníček je pokládán za nejvýznamnějšího básníka české spirituální poezie. I když je básníkova poezie pevně zasazena do křesťanské víry, není to pouhá sakrální adorace, nýbrž tvorba se silným dramatickým napětím, které má původ v barokní inspiraci, a zároveň je to poezie ve svém tvaru zcela moderní.

Pocházel z početné rolnické rodiny. Po maturitě na gymnáziu v Třebíči (1926) studoval na filosofické fakultě u F. X. Šaldy a V. Tilleho. Studia však z důvodů svého špatného zdravotního stavu (následky po úrazu páteře) nedokončil a krátce pracoval jako knihovník.

První verše publikoval v katolické revue Tvar a brzy se seznámil s předními pražskými literáty, především s F. Halasem. Pro jejich přátelství i uměleckou blízkost budou kritikou označeni za rodné bratry.

Svojí tvorbou se zařadil mezi nejtalentovanější představitele katolického směru. Navázal na březinovskou spiritualitu a propracovával se od kultu smrti a bolesti k hymnické oslavě života, přírody a rodného kraje (Pokušení smrti, Návrat, Jeřáby, Žíznivé léto, Pozdravení slinci, La Salletta). Z pozůstalosti uspořádal Bedřich Fučík ještě sbírky Dům strach a Čtyři léta. V roce 1991 byly vydány sbírky Znamení noci a Rouška Veroničina.

Po okupaci, roku 1940, se Zahradníček stal vedoucím redaktorem brněnské katolické revue Akord a řídil ji až do jejího zastavení nacistickou cenzurou roku 1944. Na počátku okupace vydává sbírku Korouhve (1940), v níž převažuje náboženská symbolika k vyjádření stavu ohrožené národní existence. Do konce války vychází ještě sbírka milostné poezie, ovšem zabarvená duchovně a mysticky - Pod bičem milostným (1944). Těsně po osvobození pak reflektuje národní vinu a vykoupení ve skladbě Svatý Václav.

Po roce 1945 se Zahradníček a básníci jemu blízcí ocitli v pro ně velmi obtížné situaci. Byla jim vyčítána jejich kritika prezidenta Edvarda Beneše a českého liberalismu. Zahradníček sice obnovil Akord a vydával své nové sbírky, ale ty se, jak napsal Z. Rotrekl, ocitaly ve vzduchoprázdnu.

Zahradníček byl také významným překladatelem. Vynikají především přetlumočení lyriky Hölderlinovy a Rilkovy. Spolu s Otto Františkem Bablerem se podílel na překladu Dantovy Božské komedie.