Informační technologie Kraje Vysočina

Z důvodu četných dotazů na postoj Kraje Vysočina zveřejňujeme kompletně veškeré připomínky Kraje Vysočina k navrhovanému zákonu o vodách. Na jejich důsledném zohlednění bez výhrad vedení Kraje Vysočina TRVÁ.

Zásadní připomínky Kraje Vysočina k projednávanému návrhu novely zákona o vodách (poplatková novela) - (zák. č. 254/2001 Sb.,)

Na konci minulého roku proběhlo meziresortní připomínkové řízení k novele vodního zákona. Předložená novela se věnuje hlavně zvyšování poplatků, aniž by zajišťovala efektivní využití těchto prostředků pro systematické zlepšování vodního hospodářství v ČR či potřebné zajištění financování opatření pro zmírnění následků sucha, a dále radikálním způsobem mění postupy prokazování splnění limitů vypouštění a výběru poplatků. Zejména pak navrhovaný způsob zneškodňování odpadních vod včetně jeho prokazování je pro občany většiny obcí Kraje Vysočina, jež nedisponují systémem čištění odpadních vod, téměř likvidační. Všechny navrhované změny jsou natolik zásadního charakteru, že pravděpodobně dojde ke znejistění celého systému se značným sociálním dopadem na občany nejen našeho kraje (největší dopad bude v krajích s velkou sídelní roztříštěností a s velkým množstvím malých obcí do 500 obyvatel).

Komise pro zemědělství Rady Asociace krajů ČR na jednání dne 15. června odmítla tuto novelu v navrhovaném znění jako celek a z důvodu nevypořádání většiny připomínek a z důvodu úpravy novely tohoto zákona po řádném připomínkovém řízení navrhla vrátit tento legislativní návrh do opětovného vnějšího připomínkového řízení.

1. Odpadní vody a jejich zneškodňování (§ 38 vodního zákona) – problém zejména z pohledu občanů žijících v obci nemající napojení na ČOV

Problémem je zejména znemožnění tzv. „jiného zneškodňování odpadních vod“, tj. jejich využití např. pro závlahu zemědělských pozemků. Navržené zneškodnění odpadních vod akumulovaných v bezodtokých jímkách podle § 38 odst. 5 a 8 vodního zákona jejich odvozem prostřednictvím oprávněné osoby pouze na ČOV je nejdražší možné řešení několikanásobně (až řádově) převyšující výši stočného pro obyvatele v obcích, které mají kanalizaci pro veřejnou potřebu ukončenou ČOV. Většina stávajících ČOV v malých obcích pak není schopna s ohledem na své technické a kapacitní možnosti tyto odpadní vody přijímat. Kromě toho všichni občané budou mít povinnost na výzvu kontrolního orgánu předložit dva roky zpětně doklad o vývozu svých odpadních vod na ČOV. Neumím si představit, jak bude možné pokutovat vysokými, až desetitisícovými částkami 80letého člověka, který o tomto nemůže mít ani potuchy a nebude schopen ze svého důchodu tuto povinnost ani splnit.

Modelový příklad: čtyřčlenná rodina v malé obci, kdy nejbližší ČOV je vzdálena více jak 20 kilometrů – roční finanční zátěž více jak 30.000,- Kč.

Toto řešení by mělo značný sociální dopad zejména na obyvatele na venkově, kde stovky malých obcí většinou o velikosti do 500 obyvatel nemají zajištěno odkanalizování a čištění odpadních vod. Dopad by se týkal zejména starších osob na venkově s nižšími příjmy. Návrh změny vodního zákona v tomto tedy v podstatě směřuje k dalšímu vylidňování venkova.

Jako řešení se u nejmenších obcí nabízí podpora kořenových ČOV, které mají účinnost cca 60-65 % klasických ČOV a pak dále po vzoru kotlíkových dotací zavést dotace na domovní čistírny odpadních vod, tedy decentralizované čištění odpadních vod. Není pravda, že kořenové ČOV jsou pouze špatné, záleží na zvoleném druhu a na způsobu provozování. V ČR je celá řada velice dobře fungujících, jako vzor by mohlo sloužit Rakousko, kde jsou významně podporovány.

 2. Problematika jednotných kanalizací

Nová definice odpadní vody, která za ni pokládá jakoukoli směs splaškové a srážkové vody v jakémkoli poměru, zpoplatňuje veškerou srážkovou vodu na odlehčeních jednotné kanalizace, a to nejen v množství, ale i látkové znečištění. Tím se stane jednotná kanalizace, v řadě případů v minulém plánovacím období podpořená dotacemi z fondů EU nebo z národních zdrojů, ekonomicky neprovozovatelná.         

Vyvolaná nová investiční výstavba v oblasti odvádění odpadních vod si vyžádá značné náklady na přestavbu dosud jednotných kanalizačních systémů na systémy oddílné, tzn. výstavbu zcela nových splaškových kanalizací. Brzy se však ukáže, že dešťové vody z center měst je nutné čistit, což vyvolá další investiční náklady. Tyto náklady budou muset hradit obce ze svých rozpočtů. Financování ze zvýšeného stočného bude možné pouze v některých případech, které vlastníci obhájí před regulačními orgány. Už dnes je z hlediska regulace cen diskutabilní, zda je možné zahrnovat všechny náklady na odvod srážkových vod do nákladů na stočné.

3. Rozdělení poplatků za odběr podzemní vody

V původním návrhu novely vodního zákona předloženého do připomínkového řízení bylo stanoveno, že se poměrně výrazně zvýší poplatky za odběr podzemní vody v dnešních 2,- Kč na 6,- Kč v roce 2022, a to postupným zvyšováním. Zároveň dojde ke zvýšení na stejnou úroveň i u poplatků za odběr povrchové vody. Je to sice poměrně razantní zvýšení, nicméně by to byl za jistých podmínek návrh hodný diskuze. Problémem nicméně je, že v původním návrhu této novely bylo původně stanoveno, že z toho bude 50 % příjmů SFŽP určených na další zkvalitňování vodohospodářské infrastruktury a zbylých 50 % bude rozděleno mezi kraje a obce. Ale po připomínkovém řízení byla ze strany MŽP náhle provedena změna, a to bez jakéhokoli projednání, na rozdělení vybraných poplatků 50 % SFŽP, 25 % ministerstvo financí a 25 % kraje. Obce, kterých se tato problematika týká nejvíce, nemají dostat nic a ani není nikde stanoveno, že čtvrtina určená pro státní rozpočet, bude alokována primárně pro účely vodního hospodářství. Jako v mnoha dalších oblastech stát tímto návrhem pouze zvyšuje razantním způsobem poplatky a povinnosti bez toho, že by zároveň tyto finanční prostředky využíval ke zlepšení infrastruktury.

• tisk@kr-vysocina.cz