Kancelář Kraje Vysočina v Bruselu

Jan Žižka z Trocnova (?1360 Trocnov – 1424 Přibyslav) - husitský vojevůdce a válečník

Životní pouť Jana Žižky, českého válečníka a husitského vojevůdce, začíná někdy kolem roku 1360 v Trocnově v jižních Čechách a končí náhle a nečekaně při obléhání města Přibyslav. Žižkovo dětství, mládí (a vůbec celý život do roku 1400) jsou dodnes zahaleny tajemstvím, dobové prameny o Žižkově životě příliš nehovoří - přesto je známo, že nejspíše jako dvanáctiletý Žižkapo zranění mečem přichází o levé oko, že se později žení a že má nejspíše i děti. Též je známo, že se mu jako trocnovskému hospodáři nedaří a že nakonec o své hospodářství přichází. V prvním desetiletí 15. století Jan Žižka, společně s mnoha dalšími zchudlými jihočeskými zemany, bojuje proti expanzivním snahám rodu Rožmberků - je členem skupiny lapků a zbojníků lupiče Matěje. V roce 1409 Jan Žižka z Trocnova získává od krále Václava IV. Lucemburského amnestii, v letech 1410-1411 se (pravděpodobně) účastní válečných tažení proti řádu německých rytířů v Polsku, předpokládá se jeho účast v bitvě u Grunwaldu. V roce 1412 pak Jan Žižka z Trocnova vstupuje do služeb krále Václava IV. a usazuje se v Praze. Pod vlivem kázání Jana Husa se v následujících letech Jan Žižka přiklání k husitským idejím, stává se s něj zanícený stoupenec reformace a v roce 1419 se aktivně účastní první pražské (novoměstské) defenestrace, vedené Janem Želivským. Stává se jednou z hlavních postav husitského revolučního hnutí. Místo, kde Jan Žižka v roce 1424 umírá, se dnes nazývá Žižkovo Pole a připomíná ho od konce 19. století mohyla, evidovaná jako kulturní památka pod rejstříkovým číslem 20616 / 6-365.

V Přibyslavi najdeme ještě jednu památku připomínající nám osobnost Jana Žižky. Jde o jezdeckou sochu husitského vůdce (46398 / 6-308) v parčíku u zámku od významného sochaře B. Kafky (tvůrce sochy Jana Žižky na Vítkově v Praze) z roku 1931.