Dokumenty odborů krajského úřadu kraje Vysočina

František Bohumír Zvěřina se narodil v roce 1835 v Hrotovicích u Třebíče v rodině obročního Františka Zvěřiny a jeho manželky Františky jako desátý z dvanácti dětí. Dětství prožil v rodných Hrotovicích. V roce 1845 odešel na reálku do Znojma a v roce 1849 přešel na vyšší reálku do Prahy. Po dokončení školy nastoupil roku 1852 na malířskou akademii do krajinářské školy Maxe Haushofera. Už po dvou letech studia byly jeho obrazy vystavovány. Roku 1859 byl pro své panslovanské postoje donucen akademii opustit (vystavoval jen obrazy se slovanskými motivy).

Poté přijal místo suplujícího učitele kreslení na vyšší reálce v Kutné Hoře, kde se 15. července 1863 oženil s Jindřiškou Janečkovou. Pod dvou letech byl přeložen do slovinské Gorice a po pěti letech do Mariboru. V roce 1871 se vrátil do Brna a od roku 1876 žil nepřetržitě až do své smrti ve Vídni, kde učil na nejslavnější rakouské reálce. Zvěřina zemřel po těžké nemoci 27. prosince 1908 ve Vídni, pochován byl na ústředním hřbitově.

Zvěřina, který ve své době patři k nejuznávanějším malířům rakousko-uherské monarchie, byl obvykle zařazován k romantikům. Témata svých kreseb významně čerpal ze svého pobytu v Mariboru a Gorici a z cest po balkánských a jihoslovanských zemích, při nichž navštívil Rumunsko, Bulharsko, Černou Horu, Makedonii, Albánii a v Rusku se dostal až na Krym, ze Slovenska cestoval do Haliče a prošel celý karpatský oblouk. Jeho kresby byly vydávány v mnoha ilustrovaných časopisech. Publikoval jak doma, tak v cizině v Anglii, Španělsku, Rusku a jinde. Za svého života uspořádal řadu výstav v například Praze, Brně, Budapešti, Vídni a Krakově.

Na Moravě maloval zejména ve svém oblíbeném Podyjí, ale mimo ně i kupříkladu v Moravském krasu. Ze Zvěřinova rodného kraje jsou známy jeho obrazy a kresby Kostel v Jaroměřicích, Dub u Jaroměřic a Židovská synagoga v Třebíči. V okolí též prováděl restaurátorské práce na kostelních obrazech.

F. B. Zvěřina byl rovněž sběratelem a překladatelem ruských a ukrajinských národních písní, znal řadu slovanských jazyků. V roce 1897 byl při národopisné pouti slovanských národů do Petrohradu za své panslovanské politické postoje přijat k osobní audienci u cara.