Zahraniční vztahy

Kraj Vysočina je v podmínkách naší republiky v jistém pohledu poněkud specifickým. Pouhých půl miliónu našich obyvatel je rozptýleno v 704 obcích. Mnohdy jsou to malá městečka, ještě častěji vesnice. Ty sice nemají daleko do městských center, ale jejich spojení veřejnou dopravou s městy a obchodní pokrytí není zdaleka ideální. Tyto skutečnosti jsou zvláště pro naše starší spoluobčany obtížné. Přesto žijí venkovské obce často svým pestrým životem, sousedé zde mají dobré přátelské vztahy a jsou schopni se domluvit na nejrůznějších pozitivních aktivitách. I vzhled našich vesnic se za poslední dvě desítky let znatelně změnil. Při cestách Vysočinou vidím skoro vždy jen hezky opravené domy sladěné do půvabných celků. Můžeme se dnes směle rovnat se stavem venkova za našimi hranicemi, kde leckde vidíme i chátrající stavby. Těší mne, že ke zlepšujícímu se stavu jednoznačně pomohl i Program obnovy venkova s dotacemi z našich krajských zdrojů.

Znovu jsem se o tom přesvědčil u příležitosti zveřejnění výsledků soutěže Vesnice roku Kraje Vysočina. Shodou okolností se vítězem stal Ořechov, který leží nedaleko Velkého Meziříčí na okrese Žďár nad Sázavou a jenž právě v sobotu 31. května slavil 650 let od první písemné zmínky o obci. Účastnil jsem se slavnostního setkání místních občanů, rodáků a hostů. Potvrdil jsem si, že Vesnicí roku se Ořechov stal zaslouženě. Obec o svých kvalitách přesvědčovala už v minulých ročnících, její kulturní a společenská činorodost je obdivuhodná. Ocenění Ořechova je odměnou i pro tamní samosprávu a zprávou pro občany, že venkov může být dobrým místem pro život. Ořechovští jsou na svou obec právem hrdí. Průvod vesnicí, žehnání praporu na malebném náměstíčku a poté i mše svatá v místní kapli – to vše potvrzovalo přátelskou atmosféru ve vsi a její zasloužené ocenění. V soutěži prokázaly svou kvalitu rovněž další tradičně úspěšné obce, jako jsou Martínkov, Radostín nad Oslavou, obec Lípa, Jakubov u Moravských Budějovic nebo Heřmanov. Péče o zeleň a životní prostředí, místní spolkový život, obnova či rekonstrukce památkově chráněných objektů a památek místního významu, vedení obecních kronik a místních knihoven – to jsou jen některé z oceněných aktivit.

Uplynulou sobotu jsem byl přítomen další sympatické slavnosti na našem venkově. Málokdo u nás ví, že osvobozování Československa se v závěru druhé světové války zúčastnilo a bylo zraněno či zahynulo nebo bylo prohlášeno za nezvěstné 66 tisíc rumunských vojáků. Po skončení války se v obci Dobroutov u Polné zdržoval početný rumunský prapor. Vojáci při svém odchodu postavili uprostřed návsi v upomínku na padlé památný rumunský kříž. Nyní byl na stejném místě díky spolupráci místního obecního úřadu, rumunského města Caransebes a Velvyslanectví Rumunska v České republice odhalen nový pomník. Ten se skládá z dřevěného kříže, vytvořeného rumunskými tesařskými mistry, a mramorové pamětní desky. Slavnostního kladení věnců za účasti Čestné stráže a tělesa vojenské hudby Armády České republiky se s námi zúčastnila i Její Excelence paní Daniela Gîtman, velvyslankyně Rumunska. Při této příležitosti vyjádřila své potěšení z přátelské činorodé součinnosti s Obecním úřadem v Dobroutově.

Jaký je náš život – to vždy záleží na konkrétních lidech v našem okolí. Na venkově to platí dvojnásob, protože tam je to hlavně na samotných občanech a jejich vztazích. Mám radost z toho, že na Vysočině i mnohé malé vesnice prosperují a těší se z čilého společenského života.

Jiří Běhounek

hejtman Kraje Vysočina