Životní prostředí Kraje Vysočina

„Studenty z oborů Obchodní akademie, Hotelnictví a Cestovní ruch doprovází vždy také pedagogický dozor, přesto jsou studenti po dobu stáže nuceni pohybovat se v cizojazyčném prostředí a sami řešit problémy. Tím nejlépe využijí vše, co se ve škole naučili,“ upřesnila ředitelka školy Libuše Kolářová. Studenti mají možnost nejen zdokonalit své jazykové dovednosti, ale také poznat nové metody práce, jinou kulturu, přírodu nebo architekturu. V Dublinu byli studenti ubytováni přímo v hostitelských rodinách, v Tampere našli zázemí ve studentském hostelu.

Se svými zážitky ze stáže ve Finsku se pochlubila studentka třetího ročníku oboru Cestovní ruch Daniela Šimková:

Tři země ve třech týdnech aneb stáž nejen do Finska

Trochu zbytečné obavy u odbavování zavazadel, soupeření o místo u okýnka a pak už jen nádherný pocit, kdy se letadlo nenápadně odlepí od země a pole s lesy vystřídají mračné zámky...tak začala má třítýdenní stáž ve Finsku, která byla spolufinancována Evropskou unií prostřednictvím programu Erasmus+. Na displeji mobilu datum 4. září a já jak malé dítě propadám euforii. Cítím se stejně, jako když jsem letěla poprvé. A možná ještě nadšeněji. A nervózněji. Ještě nikdy jsem neopustila domov, rodnou Českou republiku, na tak dlouho. Vím, necelý měsíc to nic není, ale pro někoho, kdo prakticky nikdy nevytáhl paty z domu déle než na těch 14 dnů, co trvá tradiční skautský tábor, je to křest ohněm.

Let trval dvě hodiny, tedy podobně krátce jako kdysi do Paříže, ale v Helsinkách jsme museli přestoupit na druhé letadlo, jímž jsme se dostali až do Tampere, třetího největšího města Finska, které se mělo stát na ten necelý měsíc naším druhým domovem. Doletěli jsme pozdě v noci, spíše ráno. Je tedy pochopitelné, že první den nás ještě práce nečekala, jen vyspávání skoro do oběda a procházka po městě. 

Na první pohled na mě Tampere zapůsobilo jako město červených cihel a přestavených továren, ale postupem času jsem poznala jeho krásu. Spatřila jsem spoustu zeleně obklopené dvěma jezery, různé hezké historické budovy a v neposlední řadě mou srdeční záležitost -Tamperskou katedrálu.

Od druhého dne jsme nastoupili do práce - Verča s Terkou do kanceláří, Vendy s Aničkou do Hiking travel, Monča do kuchyně a já s Honzou do Grr8t Sport. Zpočátku jsem měla strach, jelikož sport je pro mě zakázané slovo, ale nakonec to byla nejspíš ta nejlepší práce, co jsme mohli dostat. Připravovali jsme netradiční hry jako Archery tag (Hunger games Finland version), Bubble football nebo Foot golf, vysvětlovali pravidla, počítali skóre a při malém počtu návštěvníků si i sami zahráli. Náš šéf Turkka byl neskutečný sympaťák, stejně jako Henri a Lea, kteří ho zastupovali. Za naší prací jsme vyráželi pokaždé do jiné části Tampere, někdy i mimo město, a většinou šlo o studentské akce jako sportovní odpoledne nebo večírky. Lukostřelba mě opravdu uchvátila a byla jsem upřímně ráda, když jsem si mohla taky zahrát.

Víkendy se nesly ve znamení výletů. Kromě hlavního města Helsinek a bývalého hlavního města Turku jsme okamžitě skočili po možnosti prožít noc na moři a strávit den za švédskými hranicemi. A tak jsme se ocitli na skutečné velké výletní lodi Marriela. Pro mě to byl asi úplně ten nejkrásnější zážitek, spát v kajutě nebo tančit v klubu a pod nohama cítit jemné pohupování, jak naše kocábka rozrážela vlny hrdou přídí.

Co se týče Stockholmu, ten jsem si na první pohled zamilovala daleko víc než Tampere a dokonce i Helsinky. Mělo to zvláštní kouzlo, jímž se pyšní starobylá města plná štíhlých věžiček, hradů a královských paláců. To samé kouzlo, které se ve vzduchu vznášelo i v uličkách podobně historického Tallinnu, kam jsme vypluli o týden později.

Já a dalších šest vyvolených jsme vyrazili za poznáním do cizí skandinávské země na necelý měsíc. Za tu dobu jsem zažila pomalu víc než za celý život. Podívala jsem se do Švédska i Estonska, poznala nové lidi a odlišnou kulturu. Původně jsem toužila vyrazit do země tisíců jezer jen proto, abych byla svědkem polární záře, a i když jsme se za polární kruh nevydali, jsem ráda, že jsem jela, že jsem měla tu možnost vycestovat díky programu Erasmus+ do severské země, která nabízí daleko více než jen nádhernou přírodu, milé lidi, úchvatné stavby a neopakovatelné zážitky.

• tisk@kr-vysocina.cz