Zahraniční vztahy

Byli jsme v minulém týdnu svědky už tradičních hrátek vládní koalice – tentokrát na téma církevních restitucí. Nekompromisní ultimáta, nekonečná opakovaná jednání, někteří „vyvolení“ hovoří se zápalem o konci této vlády a když to opravdu hrozí, nakonec vznikne nějaká zvláštní dohoda, kdy se všichni tváří jako vítězové. Na to vše jsme si zvykli. Kolikrát už to tu bylo? Vzápětí vyhrožuje odchodem z vlády pro změnu předseda TOP 09 a velmi rozladěn je z toho zase prezident republiky.

A zatím se jaksi tišeji uskutečňují nedomyšlené pseudoreformy, které mají přímý dopad na občany. Všichni uznáváme, že šetřit se v dnešní situaci musí, ale jsem přesvědčen, že to nemá být chaotické a s dopadem hlavně na ty méně movité občany. Existují i jiné zdroje. Nechápu, proč se pravicové vlády stále brání progresivnímu zdanění. Téměř ve všech vyspělých zemích se bohatí podílejí na daňových příjmech mnohem výrazněji než ti chudší. Jen u nás zřejmě mají stále málo a vláda jejich majetek brání. Přitom by jistě bylo pro ně jednodušší koupit si místo auta za milion jen „skromné“ vozítko za půl milionu než pro nemajetné šetřit na jídle, topení a podobných nezbytných výdajích. Návrhy sociální demokracie mluví o tom, že by se daňová progrese měla týkat příjmů nad 100 tisíc hrubého měsíčně. Nikoho z lidí s těmito příjmy by to do bídy nedostalo. Podobně další možností, jak ušetřit, by mohl být zákon o majetkových přiznáních nebo zrušení anonymních akcií. Myslím, že tato protikorupční opatření by rovněž přinesla úspory i ozdravění společenského klimatu.

Nastávající rok přinese nemálo bolestivých změn v souvislosti se zvýšenými náklady na běžný život. Zásadní změnou je zvýšení nižší sazby daně z přidané hodnoty ze stávajících deseti na čtrnáct procent. Znamená to zvýšení cen například potravin, hromadné dopravy, vody, léků a dalších komodit. Zdravotní reforma přináší kromě jiného rozdělení poskytovaných služeb na standardní a nadstandardní, což povede k další diferenciaci obyvatelstva. O čtyřicet korun více od prosince loňského roku platíme za každý den strávený v nemocnici. S novým zákoníkem práce se zase dočkáme větší smluvní volnosti. To znamená snadnější přijímání a také především propouštění zaměstnanců. To dále omezuje sociální jistoty.

Státní rozpočet bez vzájemné provázanosti odvětví a při známém českém tuhém resortismu je skutečně cestou k rozpadu fungujících struktur. Těch dopadů hrozí mnoho v nejrůznějších oblastech – zase obvykle směrem k těm slabším a bezbrannějším. Problémy jsou s vyplácením sociálních dávek a celým sociálním systémem. Reálná je hrozba zániku základních škol v malých obcích. Ty nemají možnost šetřit racionálním využitím slučování existujících kapacit jako školy ve větších městech. Moderní stát v novodobých moderních dějinách se vyznačoval právě solidaritou se slabšími. Měl by preferovat systém, který je spravedlivý, rozumný a sociálně únosný.

Pokud se zavádějí reformy za každou cenu bez domyšlení dopadů, jsou katastrofou jako při každém jiném lidském konání, kde se neužívá „selský“ rozum.

Jiří Běhounek,

hejtman Kraje Vysočina